Ťiou-čaj-kou (Jiuzhaigou) známé také jako Údolí devíti vesnice je rozlehlá přírodní rezervace v horském prostředí Tibetu. Místo je jedinečné pro své přírodní scenérie s množstvím vodopádů a pestrobarevná jezera, která mívají modré až tyrkysové zbarvení. Ťiou-čaj-kou je rovněž domovem stovek ohrožených zvířat, pro něž je tohle místo posledním útočištěm na světě. Název „Údolí devíti vesnic“ vychází jednoduše z devíti vesnic, které byly zbudovány na různých místech údolí. Až do druhé poloviny 20. století zůstalo místo zcela izolované od okolního světa, díky čemuž si udrželo svou jedinečnost.
Ťiou-čaj-kou (Jiuzhaigou) je přírodní rezervace ležící na severním okraji Tibetské plošiny v provincii Sichuan. Je součástí pohoří Minshan, kde zabírá plochu 720km2. Údolí nabízí jedinečné přírodní scenérie s množstvím vodopádů a pestrobarevných jezer. V Jiuzhaigou žijí ohrožená zvířata a přes 220 druhů ptáků. Název místa je odvozen od devíti vesnic táhnoucích se napříč údolím. Po celá staletí nepoznalo Jiuzhaigou okolní svět a bylo obýváno tibetskými etniky a v malém zastoupení i etnikem Qiang – to až do roku 1975, kdy v údolí započala rozsáhlá těžba dřeva – ta byla naštěstí po čtyřech letech zastavena a celá oblast prohlášena za přírodní rezervaci.
Stará historie Ťiou-čaj-kou (Jiuzhaigou) bez povšimnutí
Zatímco v dávných dobách nebyly o Údolí devíti vesnic jediné zmínky, dnes láká návštěvníky z celého světa. Po několik staletí si zajišťovali místní obyvatelé obživu zemědělstvím, a v menší míře také rybolovem. Jejich životy se razantně změnily v roce 1975, kdy měly být vytěženy všechny stromy v údolí – v důsledku devastace přírody přišli místní o možnost obživy a postupně ztráceli svůj domov. Zatímco někteří obyvatelé údolí opustili, jiní přijali práci v lese a podíleli se na jejich vymýcení.
V průběhu čtyř let utrpěla tamní příroda značné škody a při stejném tempu jí hrozil brzký zánik – to si naštěstí uvědomila i čínská vláda a v roce 1979 těžbu dřeva definitivně ukončila, vyhlásila oblast za přírodní rezervaci a místním obyvatelům tak zachovala domov (nebo alespoň to, co z něj zbylo). S příchodem přírodní rezervace byla ovšem zakázána i zemědělská činnost, na níž závisely životy všech místmích obyvatel.
Neřešitelnou situaci naštěstí vyřešili turisté, kteří začali Údolí devíti vesnic vyhledávat k dovolené. Místní tak získali nový způsob obživy, když začali dělat průvodce, vyprávět legendy, prodávat suvenýry a zřizovat restaurace. A zatímco v prvním roce zamířilo do Jiuzhaigou jen několik tisíc návštěvníků, dnes jich přichází stejný počet každý den.
Údolí devíti vesnic zůstává obydlené
I když zažilo údolí opravdu těžké časy a dodnes jsou na některých místech poznat následky těžby, zůstává Jiuzhaigou obydlené. V sedmi z devíti vesnic dodnes žije asi tisícovka obyvatel „rozdělených“ do 112 rodin (tj. 8 – 9 členů na rodinu) – zbylé dvě vesnice byly bohužel v průběhu několika let opouštěny. V Údolí devíti vesnic tak dnes žije zhruba polovina dřívějších obyvatel – ti, kteří z údolí již dříve odešli, se nazpět nevrátili.
Těžba dřeva způsobila zničení přírody
V roce 1975 započala v celé oblasti rozsáhlá těžba dřeva, která měla za následek devastaci místní přírody. Nejenom, že dosud nedotčená příroda postupně zanikala, ale místní obyvatelé zároveň ztráceli svůj domov i možnost zemědělství, které jim bylo jedinou obživou. Čínská vláda naštěstí o čtyři roky později (1979) těžbu zakázala a prohlásila Jiuzhaigou za přírodní rezervaci – v roce 1982 zde vytvořila národní park, což mělo své pro i proti – zatímco příroda zůstala už nadále zachována, místním bylo zároveň zakázáno zemědělství, čímž přišli o svůj jediný způsob obživy.
Devět vesnic se táhne napříč Jiuzhaigou
Jak už bylo zmíněno výše, název vychází z devíti vesnic, které se táhnou podél hlavní cesty napříč údolím. Nejnavštěvovanější jsou Shuzheng, Heye a Zechawa, v nichž se setkáte s místním folklorem, zakoupíte si suvenýry, vyslechnete legendu a dobře se najíte. Výlet do ostatních vesnic Rexi, Jianpan, Panya, Yana, Guodo a Hejiao vyžaduje více času, ale na druhou stranu se můžete těšit na zcela nedotčenou přírodu bez návalů turistů.
Cestování do Údolí devíti vesnic (Jiuzhaigou)
Chcete-li navštívit Údolí devíti vesnic, zkuste se trefit do období září do listopadu, kdy místo čelí nejmenšímu počtu návštěvníků. Pokud vám ale jde především o pestrá jezera a žijící přírodu, vydejte se do údolí v průběhu června. Každé ročné období dává Jiuzhaigou jiné zbarvení (všechna jsou ovšem nádherná) – v závislosti na sezóně (duben – srpen) je také po celém údolí upravována výše cen za jídlo, průvodcování, hotely i další služby.
Pohostinnost a dobré chování k návštěvníkům už je dnes pro každého v údolí samozřejmostí, neboť turisté představují většinu příjmů. Nelekejte se ale, pokud se vás někdo bude vyptávat odkud jste nebo proč jste navštívili Čínu. Místní obyvatelé jsou velmi zvídaví a rádi si povídají s „nečínskými“ turisty.
Návštěvnost Údolí devíti vesnic v číslech: Nedlouho po vytvoření přírodní rezervace začalo místo lákat zvědavce z Číny i zahraničí. Návštěvy v prvních letech čítaly jenom několik tisíc zájemců – v průběhu deseti let se však jejich počet vyšplhal k 200 000 ročně. V roce 2 000 už návštěvnost překračovala milionovou hranici, a dnes je Jiuzhaigou vyhledáváno více než 7 000 návštěvníky denně. Dnes navštíví Jiuzhaigou kolem 2,5 milionu lidí ročně, přičemž tohle číslo neustále roste.
Jiuzhaigou aneb údolí v Údolí
Jiuzhaigou je souhrnné označení pro trojici menších údolí, která se spojují v jedno a vytváří tvar písmene Y. Menší údolí nesou jména Ž-ce (Rize), Ce-che-wa (Zechawa) a Šu-čen (Shuzheng) – ano, po dvou z nich se jmenují i největší vesnice v Jiuzhaigou. Rize a Zachawa se táhnou od jižního okraje k severu, kde se spojují se třetím údolím, Shuzhengem.
Bohaté údolí Ž-ce (Rize) nabízí úchvatnou přírodu
Ž-ce (Rize) je přes 18 kilometrů dlouhé údolí, které tvoří jihozápadní větev Jiuzhaigou. Právě tohle „údolíčko“ je první zastávkou návštěvníků na cestě za obdivováním místní přírody, která nabízí v těchto místech nejpozoruhodnější úkazy.
Při sestupu z nejvyššího bodu je k vidění:
- Prastarý les: Zachovalý starověký les nabízí výhled na okolní hory a útesy, včetně 500 m vysoké skály ve tvaru čepele
- Labutí jezero: Více než 2 250m dlouhé a 125m široké jezero, jehož název vychází z velkého množství labutí, které se zde pravidelně zdržují
- Travnaté jezero: Mělké jezero zahrnující nespočet vegetačních schémat. Jeho hladina je z velké části pokryta vysokou trávou, která ukrývá stovky různých živočichů
- Bambusové jezero: Mělké jezero s maximální hloubkou 6m, které se rozprostírá ve výšce 2 618m.
- Jezero pand: Dříve sloužilo jako napajedlo pro pandy velké, které však z oblasti úplně odešly. Hladina jezera nabízí různé tóny modře a zeleně zbarvené vody, která se vlévá do Pandích vodopádů, z nichž přepadává z výšky 78 m
- Jezero Pěti Květin: Mělké jezero, jehož pestrobarevná hladina je překlenuta pozůstatky popadaných stromů
- Perlové peřeje: Velice mělká oblast s nánosy vápence, po níž s minimálním stupněm sklonu protéká voda mezi překážkami a postupně přechází v Perlové vodopády
- Perlové vodopády: Na Perlové peřeje navazují Perlové vodopády široké 310m
- Zrcadlové jezero: Klidné jezero odrážející ve své hladině krásy okolí
Údolí Ce-che-wa (Zechawa)
Jihovýchodní větev Jiuzhaigou tvoří Ce-cha-wa (Zechawa), která dosahuje dosahuje téměř stejné délky jako první z údolí. Stoupání ovšem začíná až ve výšce 3 150 nad mořem u Dlouhého jezera.
Při sestupu z nejvyššího bodu je k vidění:
- Dlouhé jezero: S délkou 7 512m a hloubkou 103m je největším i nejhlubším jezerem v Údolí devíti vesnic. Rozlehlé jezero má tvar půlměsíce, a nevede z něj žádný odtok – veškerou vodu tak „ztrácí“ vsakováním do horniny
- Jezírko Pěti barev: Ačkoliv patří k nejmenším, je jedním z nejpozoruhodnějších jezírek v celém Jiuzhaigou. Kromě nesčetně zbarvené vody má i jednu z nejčistších vod v údolí. K jezírku se váže legenda, podle níž si v něm bohyně Semo umývala vlasy, a bůh Dage jí do něj každý den nosil čistou vodu
- Sezónní jezera: Podél hlavní silnice najdete v řadě ležící trojici jezer, jejichž hladina se v průběhu roku několikrát mění
Údolí Šu-čen (Shuzheng)
Severní a zároveň hlavní odbočka Jiuzhaigou je nejkratší, měří přibližně 14,5km. Na jižním konci se spojuje s oběma předchozími údolími Š-ce (Rize) a Ce-che-wa (Zechawa).
Při sestupu z nejvyššího bodu je k vidění:
- Vodopády Nuorilang: Na „křižovatce“ údolí vznikly úchvatné vodopády Nuorilang, které se vlévají do stejnojmenných jezer. Šířka dosahuje 20m a s výškou 320m jsou nejvyššími vodopády na území Číny. Vodopády patří k symbolům Údolí devíti vesnic
- Jezera Nuorilang a Shuzheng: Následkem posuvu horských ledovců vzniklo 18 a 19 přírodně přehrazených jezer ve tvaru brázd ležících vedle sebe. Do jezer Nuorilang se vlévají stejnojmenné vodopády, které jsou nejširšími v Číně
- Jezero Spícího draka: Jezero je vyhledáváno pro svou neobvykle čistou vodu, skrz níž je vidět až na dno připomínající ležícího draka, podle něhož si vysloužilo Jezero spícího draka svůj název. Je jedním z dolních jezer v údolí, a dosahuje hloubky až 20m. Nachází se na dobře viditelném místě vedle Šumivého jezera
- Rákosové jezero: Je 1 375m dlouhý, rákosem pokrytý močál, přes který klikatě protéká čistý tyrkysový potok známý jako Nefritová stuha. Jezero je velmi kontrastní zejména v zimě, kdy se rákos zbarví do žluta