Gejša je japonské slovo označující profesionální společnici, která se stala jedním z nejznámějších symbolů Japonska. Obvykle se jednalo o krásnou a inteligentní ženu, jejímž úkolem bylo bavit muže ve společnosti tancem, zpěvem, intelektuálním rozhovorem nebo jinak. V západních zemích jsou gejši mylně označovány za luxusní prostitutky, které bavily panstvo nebo samotného císaře.
Poslání gejši v japonské společnosti
V Japonsku se gejša starala o kulturní zabavení hostů, a doprovázela je během společenských setkání. Pokud se bohatí šlechtici nudili a bylo třeba rozptýlení, začala gejša pro jejich pobavení tančit nebo zpívat za doprovodu hudby. Nebylo výjimkou, že někteří bohatí šlechtici navazovali se „svojí“ gejšou také milenecký vztah; nejednalo se ovšem o prostitutky.
Sama gejša si rozhodla, jestli s klientem bude sdílet lože či nikoliv. Pokud se tak ovšem stalo, stal se bohatý pán „danna“, tedy patron, který za ni přebíral zodpovědnost. Platil jí veškeré (a mnohdy nemalé) náklady na bydlení, oblečení a celkový životní styl, a navíc musela dostávat i klasický hodinový honorář. Tento vztah byl veřejný a obvykle trval 6 až 12 měsíců.
Mohlo by vás zajímat: 30 zajímavostí o Japonsku a jeho obyvatelích
Stát se gejšou vyžadovalo dlouhé učení
Pokud se měla dívka stát gejšou, vstupovala do učení ve věku 3 let a 3 dnů. Během následujících 11 let se potom tančit, zpívat, příjemně konverzovat a studovat kaligrafii, malbu, umějí čajového obřadu nebo hru šamisen, flétnu, bubínky a další nástroje. Ve 14 letech se z nich stává gejša-učednice a ujímá se jí starší gejša, kterou doprovází, zatímco se seznamuje s klienty.
Teprve v 18ti letech se stávala dívka pravou gejšou – i nadále však docházela do školy, kde se učila a zdokonalovala své dovednosti. Vstupem do dospělosti bylo dle starých tradic „mizuage“, tedy obřadní odpanění. Právo náleželo pouze bohatým mužům s dobrým společenským postavením, a vyhrál tradičně ten, který nabídl nejvyšší částku (případně i další benefity).
Obřadní odpanění si ale neřídila sama gejša, nýbrž paní domu, která gejšu vychovala. Té tak byly alespoň částečně zaplaceny náklady za její výchovu, drahá kimona, učení, stravu a ubytování. S mužem, který vyhrál dražbu o první styk, už se gejša obvykle nestýkala – a pokud ano, neměl právo s ní spát. V 50. letech 20. století byla ale tato tradice zakázána v rámci zákonu o prostituci.
Mohlo by vás zajímat: Nejlidnatější města Japonska: 10 největších
Tři století zpátky za původem gejši
Úplně první gejšou byl paradoxně muž, kterého si najímali bohatí šlechtici především pro intelektuální rozhovory, třeba pokud přijeli do nového města za obchodními účely. Později však začali roli gejši přebírat ženy, které svým bílým make-upem a tradičním japonským kimonem okouzlovali japonské i zahraniční návštěvníky. První ženská gejša se objevila v Kjótu roku 1751, a o 50 let později už byly gejšami výhradně ženy.
Gejšu bylo často vidět ve společnosti bohatých šlechticů, kteří s nimi často navazovali i jakési osobní pouto. Některé gejši měly dokonce na svém seznamu vybrané klienty, kteří si je pravidelně najímali, sdělovali jim svá tajemství, zážitky z cest …a pokud byla gejša dostatečně vzdělaná, mohla probírat i náročnější témata.
Mohlo by vás zajímat: Která místa byste měli v moderním Pekingu navštívit
Jak se gejša oblékala a líčila
Pro vzhled gejši je typický bílý make-up po celém obličeji, který ani tak neměl zakrývat nedostatky dívky (gejša bývala naopak velmi krásná), jako uchovat anonymní postavení. Okraje obličeje přitom nechávaly úmyslně odkryté, aby tak ukázaly, že je make-up pouze maska; muže navíc vzrušovalo vidět jejich pravou tvář. Obočí přitom měly zvýrazněné uhlíkem, a rty natřené pigmentovou směsí, která je dělala menší, což bylo v Japonsku považováno za ideál krásy.
Typickým oblečením gejši bylo tradiční japonské kimono, které nosila v různém provedení v závislosti na svých zkušenostech a věku. Mladá gejša nosila kimono s velkými rukávy a širokým obi (pruh látky, jímž měla převázaný pás), jehož konce sahaly až na zem. Dospělá naopak dávala vyniknout ženským tvarům, a oblékala se do nepříliš vytahaného kimona s menšími rukávy a užším obi, které se země nedotýkalo. Také účesy nosily dle svých zkušeností, věku nebo ročního období; jednou týdně chodily ke kadeřníkovi, který jim do vlasů rozetřel horký vosk (aby pracný účes držel tvar).
Mohlo by vás zajímat: Fushimi Inari-taisha, svatyně tisíců bran Torii
Život gejši v moderním Japonsku 21. století
I dnes jsou v Japonsku k vidění gejši, i když jejich počet neustále klesá. Zatímco v roce 1950 jich bylo přes 80 tisíc, dnes jich je zhruba tisícovka. Za velký úpadek může stále menší zájem o původní tradice, ale především zákon o prostituci z roku 1951, který zakázal mizuage (obřadní odpanění). Gejša je dnes k vidění jen velmi málo, a obvykle není její jedinou prací kulturně bavit hosty. Mnohdy jsou vidět na významných obchodních jednáních; častěji ale vystupují pro pobavení turistů, kterým ukazují život gejši po vzoru starých tradic.
