Palác Potála je monumentální stavba v hlavním městě Tibetské autonomní oblasti. Představuje nejenom historické, ale také kulturní, náboženské a politické centrum celého regionu. Mezi místními je dokonce považován za pokladnici tibetské historie, kterou spolu s životem běžných občanů zachycuje na starých freskách.
Jeho kořeny sahají až do 7. století, ale svou současnou podobu získal až o tisíc let později.
Monumentální palác stojí ve městě Lhasa, které je bývalým hlavním městem Tibetu a současným centrem regionu. Jeho vybudování nařídil před více než 1 300 lety princ Songcän Gampo k příležitosti svatby s čínskou princeznou Wen-čcheng. Budova nesla zpočátku označení „Rudý palác“, jehož napodobeninu můžeme na Rudém pahorku vidět dodnes.
Potála nese označení „Pokladnice Tibetu“ oprávněně
V paláci Potála jsou zaznamenány nejdůležitější zlomy historie Tibetu a život prostého lidu na přibližně 50 000 metrů čtverečních fresek, které tu vytvořili místní mniši. Velká část komplexu je využívána pro náboženské účely, další zase k administrativním a politickým záležitostem. Mezi palácovými zdmi se nachází rovněž rozsáhlá knihovna spojená se studovnou, meditační a obřadní místnosti nebo ubikace mnichů.
Je Potála palác nebo pevnost? Vlastně mnohem víc
Hned při prvním pohledu je vidět, že palác Potála nepatří k tradičním palácům s honosnou výzdobou a detailně propracovanou konstrukcí. Typické jsou pro něj čínské strážní věže a vystouplé trámy, čímž navazuje na původní podobu Rudého paláce. V 7. století byly paláce budovány na způsob hradů, aby odolaly útokům nepřátel.
Původní palác měl devět poschodí, v nichž se nacházelo 999 místností a 1 000 meditačních síní. Tehdejší panovník Songcän Gampo byl silně věřící, a stal se vůbec prvním buddhistickým králem Tibetu. Palác pojmenovaný po posvátné hoře Potalaka měl tak prezentovat významnost buddhismu i v těch nejvyšších vrstvách.
- Palác Potála stavělo přes 7 000 dělníků
- V komplexu se nachází 999 svatyní a tisíc místností
- Areál skrývá přes 10 tisíc svatyní a 20 tisíc soch
- Tloušťka zdí jsou průměrně 3 metry, u základů 5
- Potála leží v nadmořské výšce 3 700 metrů
Dnes má hlavní budova 13 poschodí, s nimiž dosahuje výšky 118 metrů. K Rudému paláci přiléhá ještě bílá zástavba, která je svou rozlohou podstatně větší, a dohromady se roztahuje do šířky 300 metrů. V Bílém paláci se nachází obytné prostory, modlitebny, stúpy i hospodářské stavby. Vzhledem k umístění kopci má velká část paláce stupňovitou konstrukci, která do sebe dokonale zapadá.
Na velikosti paláci dodává i optický klam zužujících se oken, jejichž rám je v horní části o něco užší než ve spodní. Tím vypadá palác při pohledu zezdola ještě o něco vyšší.
Vydejte se poznat Potálu
Palác Potála patří k hlavním cílům při návštěvě Tibetu; možnosti prohlídky jsou ovšem poněkud omezené. Do paláce smí vstoupit pouze omezený počet návštěvníků, a je nezbytné dodržovat předem určenou trasu. Jakékoliv porušení místních zákazů znamená okamžité vyvedení z paláce. Většina návštěvníků ovšem dodržuje pravidla vstupu do Potály stejně přísně, jako místní mniši, takže se nemusíte obávat drobnohledu místních „strážců“.
Návštěvu kolosálního paláce můžete krásně spojit s prohlídkou historického i moderního centra Lhasy, nad níž se Potála tyčí. Nápor zvědavců je ale obrovský, takže je vhodné si vstupenky rezervovat předem – každý den smí vstoupit pouze 4 000 návštěvníků. Do paláce se dostanete autobusem městské hromadné dopravy, která k němu zamíří několikrát do hodiny.
Stavba pro zesnulého dalajlámu
Budování rozlehlého Bílého paláce trvalo celých 45 let, během nichž pracovalo na stavbě přes 7 000 dělníků. Pátý dalajláma už ale jeho dokončení nedočkal, když v roce 1682 nečekaně zemřel. Nejvyšší představitelé buddhismu jeho smrt dlouho tajili, a to prý z důvodu, aby dělníci neztráceli při práci koncentraci.
Historie paláce Potála je stará přes 1 300 let
Vůbec první budovy byly postaveny v roce 641, kdy si také panovník Songcän Gampo vzal princeznu Wen-čcheng z čínské dynastie Tchang. V několika následujících letech pak probíhalo budování všech devíti pater – stavba šla na tehdejší poměry velmi rychle – kromě základu byla totiž konstrukce z masivního dřeva.
V průběhu staletí byl palác několikrát poničen přírodními katastrofami …a co příroda začala, to dokončili lidé. Celý komplex tak nakonec lehl popelem, a dlouhou dobu nebyly na jeho obnovení prostředky. Mniši ale z místa nikdy neodešly, a tak na jeho místě vyrůstaly malé i větší budovy, které sloužily k uctívání Buddhy, meditaci i jako ubikace mnichů.
Teprve v roce 1645 byla na příkaz 5. dalajlámy zahájena výstavba podle původních plánů. Nad městem tak během necelého půl století opět vyrostl Rudý palác, který doplňuje rozsáhlý komplex natřený na bílo. Ten sloužil jako residence / hlavní sídlo dalajlámy, zatímco rudý palác pro náboženské účely a uchování ostatků dalajlámů.
Během tibetské revoluce v roce 1959 bylo do paláce okny vhozeno několik granátů, které ho značně poničily. Mnohem větší škody ale utrpěl o 7 let později, kdy se celou budovou prohnala ničivá kulturní revoluce celostátního významu (v té době už byl Tiber opět součástí čínského území). Zničeno bylo na 100 tisíc uměleckých děl, a kdyby nebylo přímluvy tehdejšího čínského premiéra, mohlo by ničení dosáhnout mnohem větších rozměrů.
