Rostliny rodu Raflézie jsou mezi obyvateli tropických oblastí tichomoří už pověstné. Jejich květy jsou rudě puchýřnaté a děsivě veliké tak, že by se do nich vešel menší člověk. Jsou to největší květiny světa a pravidelně se nacházejí další a další rekordmani. Ten poslední pochází z ledna 2020.
Květ odrůdy Raflézie arnoldii byl nalezen v džungli na indonéském ostrově Sumatra a svému nálezci udělal velikou radost. Po přeměření zjistil, že v průměru čítá totiž neuvěřitelných 111 centimetrů, čímž o čtyři centimetry překonal dosavadní rekord květu nalezeného na území téhož ostrova před několika lety.
Nemá listy ani stonek a páchne jako mršina
Obří masité květy s bílými puchýřovitými skvrnami rostou výhradně na tichomořských ostrovech, jako jsou Filipíny, Sumatra a Borneo a a neustále jsou předmětem bezmezného obdivu botaniků i prostých nálezců. Podobně jako jiná proslulá rostlina jménem zmijovec (Amorphophallus) vydává zápach podobný hnijícímu masu, který má přilákat opylovače z řad mrchožravého hmyzu.
Rostlina se vyskytuje v tropických deštných pralesích v nadmořské výšce přesahující půl kilometru a parazituje na jistých druzích zdejších tropických lián, které rostou rozptýleny po těžko dostupných místech. Raflézie je zvláštní rostlinou bez kořenů, listů a stonku. V podobě drobného semínka se usídlí v drobných poraněních rostliny, kde zapustí tzv. haustoria, což jsou parazitické kořínky zapuštěné do cévního systému hostitelské rostliny.
Názvem skládá hold kolonizátorům
Z důvodu jednopohlavních květů, stejně jako krátké doby kvetení, je opylování rostliny poněkud komplikované a veškeré odrůdy tohoto rodu jsou zákonem chráněny. Rostlina byla poprvé objevvena při expedici na Sumatře roku 1818 a je pojmenována na počest indonéského botanika původem z nizozemské východní Indie, Josepha Arnolda. Rodové jméno upomíná na britského státníka Stamforda Raflese, který založil britský Singapur.
