Asijská náboženství harmonizují člověka s vesmírem

Foto: Pixabay.com

Asie je obrovská a z hlediska kultur a etnik nebývale rozmanitá. Téměř každý zdejší národ za dobu své existence vytvořil vlastní tradiční náboženský systém. V zásadě však existují tři kulturní centra, která dala vzniknout vlastním druhům náboženství, která pak vlivem historických událostí a osobností tvořila specifické mutace a odnože.

Autoritářský monoteismus vs. duchovní rozvoj

Těmito centry jsou území v dnešní terminologii označovaná jako Blízký, Střední a Dálný východ s centry na území dnešních států Izrael, Indie a Čína. To byly starověké kulturní bašty asijského kontinentu a také domoviny specifických kulturních systémů a s nimi spjatých náboženství jako judaismus, islám, hinduismus nebo taoismus.

Zajímavý je právě rozdíl v pojetí náboženství. Zatímco blízkovýchodní islám má mnoho společného s evropským judaismem a křesťanstvím, což jsou kulty velmi autoritativní a vůči svým věřícím přísné a nabádající k uctívání jediného Boha. Oproti tomu stojí spíše filosofické, než náboženské systémy střední a východní Asie, které kladou důraz na umění života a duchovní rovnováhy jednotlivce.

Hinduismus je indická cesta životem

Se základnou kolem miliardy stoupenců se hinduismus na třetí místo největších náboženství světa a stojí na úplně odlišných pilířích než křesťanství či islám.

Hinduismus je polyteistický, nicméně uctívání bohů není jeho cílem, nýbrž prostředkem. Hinduisté své náboženství označují slovem drahma, v překladu cesta, způsob bytí. Je to soubor pouček a „kosmických“ principů, jejichž následování je klíčové pro spokojený život.

Základními texty hinduismu jsou tzv. védy. Ty jsou šířeny prostřednictvím duchovních mistrů, tzv. guruů, kteří zasvětili svůj život uvádění lidí na správnou, hinduismem definovanou životní cestu. V průběhu historie se vyskytlo několik výrazných osobností, které vytvořily vlastní specifickou odnož hinduismu, jako je sikhismus, džinismus, buddhismus a další.

Dálný východ nemá bohy

Čím dále jdeme na východ, tím méně bohů mezi lidmi žije. Na území Číny, potažmo Japonska, už se s žádným božstvem našeho pojetí nesetkáme. Zdejší lidé „uctívají“ pouze systémy životní filozofie. V zásadě je Čína rovněž hinduistická, nicméně trochu jiným způsobem. Hinduistické mnichy si během historie Číňané zvali pouze k vykonání pohřebních obřadů. Své životy žili a dosud žijí v souladu s jedním ze dvou základních směrů, jimiž jsou Konfucianismus a Taoismus. V zásadě lze tyto směry pojmout jako dva protichůdné pohledy na svět – konzervativně hierarchický konfucianismus, který klade důraz na striktní respekt společenských hodnot a mezilidských vztahů, a harmonizující přírodní taoismus, jenž ctí vesmírný princip vyváženosti a nenásilí. Někteří lidé právě taoismus považují za původní názorový směr zdejšího starověkého obyvatelstva.