Jestli je na světě nějaká země, jejíž úsilí o získání svobody se již stalo živoucí legendou, je to Tchaj-wan. Obyvatelé tohoto státu prokázali již mnohokrát ohromnou vůli v boji proti podmanění své země. Dějiny země a její zápas za svobodu je i v současné době aktuální, přičemž velkou a zároveň negativní roli v tomto boji hraje Čína.
Nejisté čínsko – tchaj-wanské vztahy
Vliv Číny je zde znát již po mnoho let a způsobuje to, že se lidé každé ráno budí s obavami, jaké nové špatné zprávy den opět přinese. Obdobná situace je také v dalších zemích, které patří do sféry mocenského vlivu asijského giganta. Někdy se stane, že tchaj-wanský vzdušný prostor naruší čínské letadlo, jindy zase loď plující pod čínskou vlajkou ohrožuje místní rybáře, kteří i bez toho musí vyvinout maximální úsilí k tomu, aby si vydělali na základní obživu. Čína nerespektuje v tomto ohledu ani rozsudky Stálého rozhodčího soudu v Haagu, který představuje nejstarší instituci, jejímž cílem je smírčí řešení mezinárodních sporů.
Mezi další problematické aktivity Čínské lidové republiky patří také
- budování umělých ostrovů
- militarizace sporných území, zejména ostrovů, a dokonce i
- výstavba pomyslných měst.
Čína také často jednostranně mění zavedený stav, tedy status quo, čímž zvyšuje nejistotu a nestabilitu v oblasti svého vlivu. Čína také organizuje takzvanou námořní milici a také zaměstnává rybáře, které školí k tomu, jak být efektivně agresivní. Nebere ohled ani na ochranu životního prostředí, ani na národní a místní zájmy a ekonomiku. V Jihočínském moři Čína neustále svými aktivitami přiživuje napětí, aniž by bylo zřejmé, jaké jsou její záměry. Možná tím hlavním je ten, aby v oblasti nenastal přílišný klid.
Magický rok 2049
Čína má plán komplexního rozvoje nastaven do roku 2049 a je otázkou, zda ostatní země vůbec uspějí tváří v tvář takovému potenciálu, zvláště proto, že již nyní, kdy je Čína v podstatě napůl cesty, na ni tyto země nemají přílišný vliv. Přitom se zdá, že je nejvyšší čas se nějakým způsobem sjednotit, protože čínský boom může přinést „mandarinizaci“ světa.
V pro Čínu magickém roce 2049 má dojít k získání statutu supervelmoci, přičemž se této asijské zemi vůbec nehodí řešit problematiku Tchaj-wanu a jiných obdobných území, kde ještě stále nejsou vyřešeny dlouhotrvající spory. Pro čínskou politiku je příznačná určitá bojechtivost a také snaha o nadvládu, přičemž uklidňující nejsou ani značné investice do modernizace armády.
Pokud jde o Tchaj-wam, pro Čínu představuje lákavý cíl, a to zejména s ohledem na ekonomický potenciál této země a její příznivou situaci na trhu.
Má Čína vyhráno?
Člověk jako jedinec nemá v čínském systému žádné podstatné místo, což však nekoresponduje s učením jednoho ze zakladatelů komunismu, Karla Marxe, který poukazoval na skutečnost, že historie má tendenci se opakovat. Člověk je totiž základ společnosti, nikoliv stroje, jakkoliv výkonné. Čína zapomíná na čínsko – vietnamskou válku, která probíhala v roce 1979 a znamenala ztrátu více než 4 tisíc čínských vojáků, zabitých v Saigonu a jeho blízkém okolí.
Zdá se, že Čína, a především lidé v jejím vedení, nejsou vůbec vedeni snahou získat spojence, natož přátele, a mají stále tendenci vystupovat z pozice moci. Volby na Tchaj-wanu ukazují, že pro místní začíná být velice důležité nepokračovat v servilní politice služby čínské moci. Spor Číny a Tchaj-wanu vede dokonce tak daleko, že Čína bojkotuje tchajwanské zastoupení i v tak politicky poměrně neexponovaných institucích, jako je například Světová zdravotnická organizace.
