Thajští vesničané zachranili s pomocí sociálních sítí a vědců les svých předků

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Pro obyvatele vesnice Ban Boon Rueang byly okolní mokřadní lesy hlavně zdrojem obživy. Takto to fungovalo dlouhá léta. Vesničané v lesích lovili ryby a sbírali palivové dřevo. Vše bylo tak, jak má být až do roku 2010, kdy celou oblast zasáhly zničující povodně. Do této chvíle brali vesničané mokřadní les jako samozřejmou součást života. Až do osudných povodní lesu nepřikládali nijak zvláštní význam. To se ale změnilo. Přečtěte si neobyčejný příběh o vesnici, která pochopila, že na záchraně lesa závisí jejich vlastní existence.

Ničivá povodeň otevřela vesničanům oči

Řeka Ing se vylévala z břehů během každého období dešťů. V roce 2010 pršelo ale tolik, že zaplavila okolní vesnice. Povodeň mnoho z nich naprosto zničila. Vesnice Ban Boon Rueng, ale tyto ničivé povodně přežila bez větších škod. Ban Boon Rueng měl obrovské štěstí, leží totiž obklopený 236 hektary mokřadního lesa, který v době povodní posloužil jako přírodní bariéra, která ztlumila povodňovou vlnu. A právě tehdy si lidé z této thajské vesnice uvědomili, jak moc důležitý tento les vlastně je. Nebýt lesa i jejich vesnice by byla srovnána se zemí.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Mokřady musíme chránit

Lidé z Ban Boon Rueng si uvědomili, co všechno lesy ohrožuje a rozhodli se je chránit, aby zachovali přírodní rovnováhu. Thajští farmáři čelí mnoha hrozbám, které mají velmi negativní vliv nejen na přírodu, ale také na jejich vlastní životy. V Thajsku dochází k:

  • ničení přírodních zdrojů
  • nerespektování pravidel o ochraně životního prostředí
  • vyvlastnění pozemků pro průmyslové a turistické účely

Tento neblahý osud čekal i mokřadní les. Vláda v roce 2015 rozhodla, že bude součástí průmyslové zóny. To ale vesničané nedovolili. Místo toho založili Spolek na ochranu a pro zachování Ban Boon Ruengského mokřadního lesa.

Spojili síly a společně dokázali takřka nemožné

Spolek prostřednictvím dalších organizací a spolků a také s podporou vědců z místní univerzity apelovali na Komisi pro mezinárodní lidská práva v Thajsku, aby jim pomohla zachránit les, který je zdrojem jejich živobytí a jsou na něm tedy existenčně závislí.

Jejich prosby byly v roce 2018 vyslyšeny. Úřady ustoupily, les byl zachráněn.

Za svou výjimečnou komunitní činnost získal Spolek na ochranu a pro zachování Ban Boon Ruengského mokřadního lesa cenu od OSN. Jejich příběh je důkazem, že bojovat za přírodu má smysl, i když to vypadá beznadějně.