Mnoho řidičů tolik oblíbených filipínských dopravních prostředků zvaných „jeepney“ bylo zasaženo opatřeními spojenými s celosvětovou pandemií koronaviru, přišli o práci a nezbývá jim nic jiného než prosit na ulici kolemjdoucí o trochu peněz.
Veřejná doprava byla totiž v hlavním městě Filipín, Manile, zastavena už v březnu tohoto roku a lidé byli opakovaně vyzýváni k tomu, aby se zdržovali co nejvíce ve svých domovech. Těmito opatřeními se filipínská vláda snažila zpomalit šíření onemocnění COVID-19.
Co je to Jeepney
Po druhé světové válce zůstalo na Filipínách mnoho amerických jeepů, které podnikaví místní přetvořili a prodloužili jejich původní konstrukci. Vznikl tak unikátní dopravní prostředek, něco mezi malý autobusem a taxi, který pojme až 16 cestujících. Celý prostor vozu je krytý, takže je vhodný pro provoz v jakémkoliv počasí. Typický rys jeepu, tedy absence dveří, je zachován jak u kabiny, tak i zadní části, kudy nastupují pasažéři, kteří se pak usadí na lavice. Zajímavostí bývá často bohaté zdobení exteriéru těchto vozů, doplněné někdy i chromováním.
Jeepney je na Filipínách velmi rozšířený prostředek dopravy a stal se doslova národním symbolem této asijské země. Za přijatelnou cenu převážejí tyto upravené jeepy miliony lidí.
Dopady koronavirové epidemie
Vzhledem k nedostatku práce, a také
- narůstajícím dluhům, a
- neschopnosti platit pravidelně a v termínu měsíční nájem,
se někteří řidiči museli vzdát svých domovů a přesunout se i s rodinami do omezeného prostoru jeepney. Pokud tedy měli to štěstí, že jim je šéfové na nějakou dobu zapůjčili. Rodiny se tak spoléhají pouze na soucit kolemjdoucích a přežívají díky almužnám.
Někteří řidiči jeepney se snaží různými vynalézavými způsoby přilákat pozornost motoristů, kteří projíždějí ulicemi Manily. Věší si na krk různé cedule z kartonu nebo dokonce i plastové nádoby. Provází je však strach z možné nehody a také z nákazy virem.
Aby rodiny měly ve voze alespoň nejnutnější soukromí a také vágní pocit bezpečí, bývají místa pro dveře, která jsou po bocích kabiny a vzadu ve voze, překryta kartonem.
Lidé se obávají také nákazy, Filipíny patří podle statistik na špici zemí v Jihovýchodní Asii, pokud jde o počet nakažených koronavirem. Manila je z těchto důvodů v karanténě, což samozřejmě ochromilo chod jindy velice rušného města.
Čekání na lepší časy
Nejhorší je čekání na zlepšení situace, protože nikdo neví, kdy nastane. Při troše štěstí se některým řidičům jeepney podaří občas získat alespoň příležitostnou práci, například malování nebo prodej kovošrotu. Takovým způsobem je samozřejmě velice obtížné, ba nemožné, uživit rodinu, a tak tito lidé musejí někdy vystačit jen s jedním jídlem během dne. Pokud mají rodiny tu možnost, posílají často malé děti mimo město k příbuzným.
Vláda sice těmto lidem poskytla určité finanční prostředky a také jídlo, to však zdaleka nepokrývá rostoucí ztráty.
V červnu se krizová opatření v Manile sice částečně uvolnila, pro řidiče jeepney to však velkou změnu nepřineslo, protože povolení vrátit se do provozu bylo uděleno jen malé části z nich, a to ještě za velice přísných podmínek, spočívajících zejména ve zmenšení kapacity vozů a instalaci plastových předělů.
