Od samého počátku nyní již celosvětové pandemie koronaviru byla v popředí rouška jako pomocník v boji proti šíření kapének. V asijských zemích jsou na nošení roušek již dávno zvyklí, což má několik příčin, zejména smog, úctu k ostatním v chřipkovém období, a také množství pylu zejména z japonského cedru.
Asijská mládež však nosí roušku s různými motivy také jako symbol toho, že nestojí o komunikaci s okolím. Obdobný význam má po staletí například i kapuce i u některých mnišských řádů, zejména dominikánů. Bratři žijí ve společenství a aby bylo i přesto zachováno právo člověka na soukromí a nerušené myšlenky a modlitby, platí pravidlo, že když se bratr mezi nimi pohybuje s kapucí (které e součástí mnišského oděvu) nasazenou na hlavě, nikdo na něj nemluví ani ho jiným způsobem neruší.
Přivykání novým pravidlům
V Evropě a na americkém kontinentu si lidé v souvislosti s pandemií koronaviru museli na nošení roušek a respirátorů teprve zvykat. Některé státy stanovily ve vztahu k nim povinnosti, jiné vydaly pouze doporučení, a jasno do celé situace nevnesla ani Světová zdravotnická organizace, která nejprve roušky jako ochranný prostředek odmítla a po čase změnila názor.
Je třeba si uvědomit, že téměř vše, co člověku pomáhá, mu může za určitých okolností také uškodit. Totéž se dá říct také o dlouhodobém používání téže roušky nebo téhož respirátoru, aniž by docházelo k výměně této ochranné pomůcky. To může vést nejen ke vzniku zdravotních potíží, ale v určitých extrémních případech dokonce až ke smrti dotčené osoby.
Případ se špatným koncem
Jeden takový tragický případ byl zaznamenán v nemocnici v Houstonu v americkém státě Texas. Zde pracovala mladá lékařka, které ještě nebylo ani 30 let. V průběhu července zaznamenala první příznaky onemocnění COVID-19, které je způsobováno koronavirem, a testy jej potvrdily. Byla tedy v karanténě a její stav se začal viditelně zhoršovat. Bylo zřejmé, že trpí zejména nedostatkem kyslíku, protože se u ní vyvinula silná dušnost a modraly jí rty. Byla okamžitě převezena do nemocnice na jednotku intenzivní péče a napojena na plicní ventilátor. U lékařky však nastalo také masivní krvácení do mozku, kdy byla nutná operace, kterou však pacientka nepřežila.
Následné šetření neprokázalo příčinu nákazy a těžkého průběhu u této lékařky, ale její rodina je pevně přesvědčena o tom, že za vším stojí to, že stále, týdny a možná i měsíce, nosila stejný respirátor N95, který měla i podepsaný. Mají za to, že nemocnice, v níž lékařka pracovala, neposkytovala svým zaměstnancům možnost si ochranné prostředky měnit, protože jich měli nedostatek, což však ředitel nemocnice kategoricky odmítl.
