Novinky a články z nejkrásnějších míst Asie

Hao Ming, tajemná dívka

Hao Ming, tajemná dívka

…byla zrovna temná noc, a na obloze svítil jasný měsíc, když se mladý Xi-Wang (naděje) vracel z města na svou farmu. Po smrti své manželky navštěvoval tamní hospodu častěji, než bylo zdrávo …ale i když vypil přemíru rýžového vína, nepůsobil nikomu problémy, a hleděl si svého – možná i proto, že byl tak osamělý, hledal útěchu na dně amfory tohoto moku. Když byl zhruba v půli cesty, míjel jezero opředený pověrami o tajemné postavě, která se objevuje na konci mola – nikdo však nedokázal s přesností říct, co je postava zač, a jak vlastně vypadá, a tak o ní vznikaly různé pověry, které se mezi lidmi z provincie šířily velmi rychle. Xi-Wang zrovna vypil více vína než jindy, a šel se podívat k rybníku …chvíli upřeně zíral na molo, a když se mlha trochu rozestoupila, spatřil na jeho konci onu tajemnou postavu. Chvíli na to se rozešel směrem k ní, aby zjistil, co je zač. Se zvědavostí se k ní přibližoval, a dívka bez povšimnutí dále hleděla na měsíc. Když došel až k ní, zeptal se, kdo je a co tu dělá – ale dívka neodpovídala. Sáhl jí proto na rameno, aby s ní zatřásl …ale jakmile se ji dotkl, ucítil ledový závan, který mu projel celým tělem. Xi-Wang ucukl a nechápavě na ni zíral …dívka se zvedla a pomalu odešla po molu do přilehlého lesíku. Xi-Wang ji neustále němě pozoroval, dokud se mu neztratila v hloubi lesa. Po chvíli sebou Xi-Wang cukl a nemohl si pořádně vybavit, co se stalo …a po chvíli, jako by se nic nestalo, pokračoval v cestě domů.

Když se ráno vzbudil, nemohl se zbavit onoho mrazivého pocitu. Několik hodin seděl na posteli a upřeně zíral před sebe bez jediného pohybu či mrknutí oka. Nakonec ho vyrušil obchodník, který od něj kupoval rýži. Xi-Wang mu předal zásilku a svezl se s obchodníkem do města, kde navštívil knihovnu, aby našel zmínky o tajemné ženě, která sedá na konci mola. Hledal jakoukoliv zmínku s velkým úsilím, vyptával se lidí, ale nikdo nic konkrétního nevěděl – jen to, že tam tajemná postava sedá každou noc. Rozhodl se proto, že dnes nebude příliš pít, a vydá se opět k molu, aby zjistil o dívce více.
Hao Ming
Jak nastala noc, vydal se Xi-Wang k jzeru. Chvíli pozoroval dívku skrytý v rákosí, a když se dívka ani tentokrát nehýbala, šel směrem k ní. Když už byl pouhý krok od cíle, dívka otočila hlavu na bok, a řekla „neboj se, jen pojď blíž“. Xi-Wang na chvíli znehybněl hrůzou, ale nakonec se odhodlal a přesunul se vedle dívky. Hleděl jí do tváře, ale oči měla tak černé, že splývaly s temnou nocí, tvář měla naopak bledou jako měsíc. Xi-Wang na ni ještě chvíli hleděl, ale když nic nenasvědčovalo tomu, že by dívka ještě promluvila, otočil se na chvíli směrem k jezeru a zahleděl se na odraz měsíčního světla na hladině. Když se otočil zpět k dívce, nebyla tam …vypařila se jako duch. Xi-Wang netušil, jak se někdo mohl vytratit tak tiše, když seděl přímo vedle něj …po chvíli přemýšlení se zvedl, a chtěl se vrátit domů …v tom před ním stála ona tajemná dívka v bílých šatech a upřeně hleděla na měsíc. Chvíli se s ní díval na měsíc, ale stále nechápal, jaký to má smysl. Rozhodl se proto, že se vrátí zpátky domů …když udělal první krok, dívka upřela svůj zrak na něj, hleděla mu přímo do očí, a pomalu se přibližovala a šeptala „otec mě utopil, jsem Hao Ming“ …Xi-Wang dostal strach a nevěděl, co má dělat …dívka se k němu neustále přibližovala, a on začal couvat, až došel až na konec mola. Tam se dívka zastavila a ukázala na měsíc. Vyděšený farmář se proto podíval na měsíc, ale nic zvláštního neviděl. Když se otočil zpět na dívku, spatřil v ní démona …temné černé oči se jí rozzářily, v otevřených ústech viděl špičaté zuby, a šaty jako by jí vlály ve větru …v rychlosti se na něj vrhá a sráží do vody …ještě, než stáhla Hao Ming svou oběť pod hladinu, rozléhala se po okolí farmářova poslední slova „Hao Ming, Hao Ming“. Slova dolehla až ke skuponě učenců z kláštera, kteří se toulali po okolí. Když slova uslyšeli, jen se rozhlédli kolem sebe, a pokračovali v „cestě“.

Další den se o svém malém zážitku zmínili svému mistrovi, který po vyřčení jména „Hao Ming“ strnul a nevydal ze sebe jedinou hlásku. Jakmile opět proctil, ihned svolal poradu Nejvyšších, což byli nejvyšší představitelé kláštera a mistři jednotlivých umění. Ti hned věděli, o co se jedná …přinesli z knihovny velmi starou knihu, která sloužila jako kronika pro tuto provincii. Vyhledali v ní osud Hao Ming, osmnáctileté dívky, která byla dcerou bohatého kupce. Ten svou nevinnou dceru utopil, protože si odmítla vzít otcova významného obchodního partnera. Její duše ovšem nedokázala opustit tento svět, protože stále nemohla najít pokoje. Podle místní věštkyně touží Hao Ming po otcově smrti – a to stejným způsobem, jako zemřela ona. Opat kláštera, jeho hlavní představitel, se rozhodl po více jak třiceti letech opustit klášterní zdi, a vydat se do města, aby celou situaci vyřešil. Ihned po příchodu do města zamířil k prefektovi, který spravoval tuto provincii. Mistrovi z cesty každý uhýbal a schoval se k němu s velikou úctou. Když dorazil až k prefektově sídlu, bylo zrovna pravé poledne, a on usedal k obědu – jakmile spatřil mistra ve dveřích, pokynul strážím, aby jej pustili dovnitř, a služebnictvu, aby mistra obsloužili. Mistr se prefektovi jen letmo zmínil, jaký je důvod jeho návštěvy – ale prefekt ho v půlce věty přerušil s tím, že takovou záležitost nebudou projednávat před ostatními. Jakmile dojedli, odebrali se do salónku, kde jim služebnictvo právě servírovalo čaj. Prefekt poručil všem, aby je nechali o samotě, a strážím, aby hlídali na konci chodby a nikoho nepouštěli dovnitř – ani služebnictvo či jiné stráže.

Jednání se neslo v klidném, ale přesto vážném duchu – mistr v každé větě zdůrazňoval závažnost situace, a prefekt přikyvoval. Oba dva věděli, že kdyby nechal prefekt onoho kupce předvést a utopit na stejném místě, kde on utopil svou dceru, nezůstalo by kupcovo zmizení bez povšimnutí. Přemítali proto dlouhou dobu, jak celou záležitost provést – poté dostal mistr nápad, že mohou kupcův prohřešek oznámit lidem a veřejně ho znemožnit, načež by byl odveden do kláštera, kde by až do své smrti sloužil Buddhovi a zájmům kláštera. „Za normálních okolností by takový trest postačoval …ale oba dva víme, co se musí stát“, dodal mistr, a prefekt přikyvoval a nechal pro kupce ihned poslat. Když ho vojáci přivedli, sdělil mu prefekt obvinění – kupec jej samozřejmě odmítal a začal vyhrožovat svými přáteli z hlavního města. Prefekt byl však neústupný a spravedlivý, a nenechal se kupcovými slovy zastrašit. Záhy po kupcově „obhajobě“ nařídil strážím, aby jej odvlekli na terasu tyčící se nad městským tržištěm, a svolali obyvatele města. Zhruba po půl hodin se sešla více jak polovina města, a prefekt oznámil, co se stalo …nikdo z lidí nejdříve nechtěl uvěřit, že by byl tak známý a vážený kupec něčeho takového schopen …jakmile ale promluvil mistr o zážitku svých učňů a spojil jméno „Hao Ming“ se zápisem v kronice, většina lidí přestala pochybovat o jeho vině. Prefekt obyvatelům oznámil, že kupcův majetek propadá městu, a kupec vstoupí do služeb Buddhy v nedalekém chrámu. Nikdo nic nenamítal, a tak byl kupec uvržen do žaláře.

Když nastala noc a celé město utichlo, rozhodli se vykonat, co bylo třeba. Prefekt nechal zavolat své tři generály, kterým nadevše důvěřoval, a obeznámil je se situací. Ti mu museli odpřisáhnout absolutní mlčenlivost. Poté se odebrali do žaláře, který byl tu noc nestřežen – přesně podle plánu – svázali kupce tak, aby se nemohl ani hýbat, ani mluvit, a odvlekli ho k rybníku. Na molu spatřili sedící Hao Ming, která jako vždy upřeně zírala na měsíc. Když kráčeli po molu směrem k ní, začala se hladina podivn chvět, a Hao Ming upřela svůj zrak na ně – oči se jí rozzářily stejně, jako před dvěma dny, když stahovala pod hladinu svou poslední oběť, Xi-Wanga. Mistr vycítil její úmysly, a vytáhl proto malou nefritovou sošku Buddhy …jakmile ji Hao Ming spatřila, opět strnula a upřeně hleděla na sošku. Mistr moc dobře věděl, že kdyby zabila svého otce ona sama, stal by se jen další bezejmennou obětí na jejím seznamu, a že ho musí utopit jedině jiný člověk. Když už Hao Ming nepředstavovala žádné nebezpečí, ponořili svázaného kupce do vody, a dva generálové ho drželi pod hladinou – kupec sebou chvíli mlátil, kopal nohama a křičel …po chvíli ale jeho marný boj skončil, a Hao Ming se začala pomalu ztrácet, jako by se rozplývala mlha. Když zmizela úplně, zůstalo po ní jen malé světýlko, které stoupalo k měsíci …po chvíli se objevil veliký záblesk a měsíční světlo na okamžik oslnilo celé okolí.

Po kupcově smrti se život ve městě vrátil do normálu, a učenci z kláštera byli pověřeni, aby vypátrali co nejvíce obětí Hao Ming, a zapsali je na papír. Kolik přesně jich ve skutečnosti bylo, už se nikdy nezjistí …učni ale přišli s číslem 18, což byl věk, ve kterém byla dívka zavražděna. Když byla práce učňů u konce, nařídil jim mistr doživotní zákaz vycházení z kláštera, a celou knihu i se jmény obětí pečlivě ukryl v klášterní knihovně.