Novinky a články z nejkrásnějších míst Asie

Hedvábná stezka aneb Nejdelší starověká cesta

Hedvábná stezka
Hedvábná stezka je nejstarší a nejdelší cestou na světě. Začalo to před více jak dvěma tisíci lety, ještě před naším letopočtem, kdy se první lidé vydali z Evropy do daleké Asie. Zpočátku se jednalo o prozkoumání neznámého světa, ale později začaly mít cesty diplomatický a hlavně obchodní význam. Čína byla sama o sobě průkopníkem v mnoha oblastech, čehož si začal okolní svět velmi rychle všímat. Jako první spatřila čínské zboží Kušánská říše, přes kterou Hedvábná stezka vedla. V Evropě pak upoutala Čína nejvíce pozornost Římanů, kteří s ní bez váhání navázali obchodní vztahy. Zájem o čínské zboží, které ve světě nemělo obdoby, jevily i další mocné říše, jako Mezopotámie, Indie, Persie či Itálie.

Hedvábná stezka získala svůj název až v 19. století

Pojmenování vzniklo na základě tkaniny zvané hedvábí, které uchvacovalo okolní svět. Termín “Hedvábná stezka” se uchytil až v roce 1877, kdy jej prosadil německý zeměpisec baron Ferdinand von Richthofen. Tento překlad ovšem není zcela správný – jak si lze ověřit i překladem z cizích jazyků, správný překlad je “Hedvábná cesta”. Jaký byl dřívější název pro tuto komunikaci mezi Evropou a vzdálenou východní Asii, není dnes zcela známo. V každé zemi, přes níž Hedvábná stezka vedla, byla pravděpodobně nazývána jinak.

Vznik Hedvábné stezky

Přibližně 200 let př.n.l. se začala hedvábná tkanina poprvé dostávat za hranice Číny. V tomto roce vyrážely čínské vojenské výpravy do střední Asie hledat spojence proti neustále útočícím mongolským kmenům.
Vojáci na Hedvábné stezce
Díky tomu navázala Čína obchodní a diplomatické vztahy s říšemi ve střední Asii, a postupně se tak hedvábí šířilo přes Kušánskou a Parthskou říši dále na západ, až se v roce cca 130 let př. n. l. dostalo do tehdejší nejmocnější říše Evropy, Římské říše. Tamní společnost byla hedvábím tak ohromena, že byla ochotna cenu neznámé tkaniny vyvažovat zlatem. Ale dováženo bylo i další zboží, a díky neustále rostoucímu zájmu se propojilo několik starších obchodních cest mezi hlavními civilizačními centry. Spojení cest přinášelo prosperující obchod mezi Evropou a východní Asií, jež spojovala trasa dnes známá jako Hedvábná stezka.

Důvod obchodu

Ačkoliv bylo hedvábí nejžádanější komoditou, obchodníci přiváželi z daleké Číny i další ceněné předměty, jako koření, papír, porcelán, barviva, parfémy, drahokamy nebo medikamenty. Zájem o zboží neznámé kultury byl skutečně veliký, a počet obchodníků neustále rostl – nakonec probíhalo putování v karavanách o velikosti stovek až tisíců lidí.

Hedvábná stezka - hedvábí

Čína také jevila zájem o věci z okolního světa – poprvé tak začala Říše Středu obchodovat s Fergánskou kotlinou, odkud byli dováženi především koně a nefrit. Během několika desítek let se obchod postupně přesouval dále na západ – zájmy Číny byly opravdu rozmanité, a tak na dálný východ nejvíce putovalo zlato, stříbro, nefrit, jadeit, slonovina, sklo, tepané předměty, lněné a vlněné látky, víno, datle, koně a otroci. Sklo uchvátilo Čínu stejně, jako jejich hedvábí západní svět. K žádaným patřili také evropští otroci – zejména pak Slovanské dívky z Ruska a pobřeží Jadranu.

Kromě hmotných komodit se začalo šířit i vzdělání, filozofické myšlenky, zvyklosti, náboženství, styl života či nové objevy a technologie. Hedvábná stezka se tak stala kulturním mostem pro civilizace, které o vzájemné existenci často neměly ponětí. Výměna hmotných i nehmotných artiklů položila základ moderního světa a značně přispěla k vývoji lidské civilizace.

Obchodem k prosperitě

Že může obchod přinést prosperitu celé zemi, si lidé uvědomovali už od počátku. Vládci někdejších říší, přes které stezka vedla, proto zřizovali po Hedvábné stezce tzv. karavanseráje, tedy rozlehlé komplexy poskytující útočiště a pohostinství celým karavanám. Ve městech navíc sloužily jako komerční místa, kde se uzavíraly obchody. Tato zařízení od sebe byla vzdálena 20 – 35 km (záleželo na terénu a možnostech), což byla obvyklá délka jednodenního pochodu. S rostoucím počtem karavan stoupal i počet lapků a loupežných kmenů, které považovaly karavany za snadný cíl – z tohoto důvodu musela být stezka zabezpečena i vojensky.
Karavanseráj na Hedvábné stezce

Hedvábná stezka přivedla Římskou říši ke krachu

Každý Říman z lepších poměrů toužil po hedvábné látce, která se stala symbolem přepychu. Šlechta, obchodníci i vysoce postavení státníci byli ochotni vyvažovat cenu hedvábní zlatem. Zájem o něj neustále stoupal a peněz v kapsách boháčů ubývalo – lidé ve službách říše začali sahat do říšské pokladnice, kterou během několika let úplně vyprázdnili. Římská říše se tak ocitla na pokraji úplného krachu. Nebyl dostatek peněz na budování nemocnic, škol nebo dlážděných cest, hladovějící lid zůstal odkázán sám na sebe a propukala anarchie. Nedostatek peněz a vysoký zájem o hedvábí lákal i zloděje, kteří byli ochotni vzít kvůli této drahé látce život. Finanční krizi pocítili po celé říši, a řešení přišlo teprve po zavraždění několika senátorů. Řím krizi ustál a začal opět prosperovat, takže zůstal obchod s Čínou nepřerušen.

Způsob přepravy závisel na terénu

Obchodníci nenosili zboží na zádech nebo v ruce – a kdyby ano, asi by moc nezbohatli. Pro přepravu používali hned několik zvířecích společníků – tím hlavním byl velbloud, který jako jediný dokázal odolat nehostinným pouštním podmínkám – při transportu zboží přes pouště Blízkého východu a Střední Asie byl využíván velbloud jednohrbý (dromedar) a přes nelítostnou poušť Taklamakan ve východní části stezky zase velbloud dvouhrbý. Koně či osli byly využíváni pouze při zdolávání středoasijských spletí velehor, kde nebylo klima pro velbloudy příliš příznivé.
Hedvábná stezka - velbloudi

Konkurence

Zhruba po 750 letech letech došlo k vyzrazení výroby hedvábí, a na řeckých ostrovech se začali objevovat první výrobci hedvábí. Řecké tkaniny sice nedosahovaly čínské kvality, ale přesto se zisky proudící ze západu ztenčily. Bohatí šlechtici ovšem ze svých nároků neslevily, a kupovali pouze nejvyšší kvalitu, kterou nabízeli čínští výrobci.

Válka vedla k rozkvětu nejmocnější říše světa

Ve 13. století dobyly sjednocené mongolské kmeny pod vedením Chingischána zprvu Čínu, a později i zbytek Asie. Válka přinesla z ekonomického hlediska prozatím největší rozmach v historii Hedvábné stezky i celé Číny. Byly zrušeny hranice a cla, vybudována hustá síť karavanserájů a zlikvidovány loupežné kmeny i bandité. V době Mongolského míru, jak je toto období nazýváno, se stala Hedvábná stezka nejfrekventovanější ve své historii, a vydávali se po ní mimo státních vyslanců a obchodníků také věrozvěsti a učenci. Dvůr Chána navštívilo i několik papežových vyslanců, z nichž byl nejslavnějším Giovanni Carpini, a také známí benátští obchodníci, bratři Polové – ti s sebou při své druhé cestě vzali i mladého Marca.
Dobývání Čingischána na Hedvábné stezce

Pád a vzestup

Koncem 14. století došlo k rozpadu Mongolské říše, když velkou část Asie Timur Veliký, dobyvatel pocházející z legendárního města Samarkand. K jeho cílům však nepatřilo zvětšování říše a zajištění prosperity a míru svého lidu, ale vyplenění a vyhlazení všech oblastí, na které zaútočil.

Timur Veliký

Timur Veliký nechal svou armádu povraždit civilní obyvatelstvo i vojáky, města vyplenit a srovnat se zemí – veškerou kořist pak shromažďoval v Samarkandu. Podle dochovaných záznamů vyvraždil 17 milionů lidí, tedy zhruba 5% tehdejší světové populace. Kvůli neukojitelné touze po válce a likvidaci všech ostatních byly další transfery po Hedvábné stezce takřka nemožné – jedinou možnost představovalo zaplacení vysokého poplatku, takže byl zisk obchodníků nulový. Následujících 100 let se Hedvábná stezka zmítala v existenční krizi – její zánik dovršila Čína, která se v 15. století v reakci na neutichající konflikty ve Střední Asii zcela uzavřela vnějšímu světu. Asijští obchodníci vyřešili situaci přesunem na moře, a tak mohl obchod mezi Asii a Evropou pokračovat i nadále. Obeplutím Afriky se na již zavedené námořní cesty napojili i Evropané, kteří tak nalezli dlouho hledanou novou cestu do Orientu.

Hlavní trasa Hedvábné stezky

Hedvábná stezka je v podstatě označení pro nejdelší cestu starověkého světa, která vznikla sjednocením několika už dříve zavedených obchodních cest spojujících hlavní centra dávných civilizací. Kvůli neustálým změnám v geografických i politických poměrech, prosperitě stěžejních měst nebo přírodním podmínkám, se hlavní trasa nevyhnula občasným změnám.
Hedvábná stezka - mapa
Za počátek Hedvábné stezky lze v Evropě označit Řím, který byl největším odběratelem hedvábí z Číny. Obecně je ale uznáváno za počátek město Palmyra v Sýrii, kam se sbíhaly cesty z Egypta, Arábie a Černomoří – střetávalo se v něm tak zboží z celého světa. Z Palmyry vedla cesta do mocného Babylonu v Mezopotámii, odkud dále pokračovala přes perská města Rey (dnešní Teherán), Nishapur (dnešní Írán) a Merv (dnešní Turkmenistán), kde se Hedvábná stezka větvila dvěma směry – severně a jihovýchodně.

Severní cesta byla delší, ale méně náročná

Severní cesta byla frekventovanější a delší, ale na její trase leželo podstatně více velkých měst, která zajišťovala karavanám dostatek jídla a odpočinku. Z Mervu vedla cesta přes středoasijské pouště Karakum a Kyzylkum do legendami opěvovaného města Buchara, odkud pokračovala přes veliký Samarkand podél řeky Zeravšan do Pendžikentu. Odtud se cesta ubírala přes pohoří Alai až do vzdáleného Chodžandu, ze kterého vedla stezka do nejúrodnější oblasti středí Asie, Fergánské kotliny, kde prolínala města Kokand, Fergana, Andižan, a Uzgen. Odtud směřovala do vysokohorských průsmyků pohoří Pamír.

Jihovýchodní cesta pouze pro odvážné

Jihovýchodní cesta byla kratší, a přesto méně využívaná. Na její trase leželo méně významných měst a přechod pohoří z této části mohl představovat větší riziko. Z Mervu vedla cesta do Baktry, jednoho z nejvýznamnějších měst středoasijské oblasti, odkud dále pokračovala přes méně významná města též k vysokohorským průsmykům pohoří Pamír.
Po překročení Pamíru se severní i jižní cesta spojovala na západě Tarimské pánve ve slavném Kašgaru, který byl po dlouhá staletí nezávislým královstvím ležícím zhruba v polovině Hedvábné stezky. Město bylo v této oblasti centrem obchodu mezi Čínou a střední Asii – a komu se podařilo dojít až sem, mohl zde buď vydělat, anebo nabrat dostatek sil a zásob pro překročení obrovské a zrádné pouště Taklamakan, kterou karavany přecházely po jejím severním nebo jižním okraji.
Pamír, Hedvábná stezka
Severní okraj: Z Kašgaru vedla cesta podél pohoří Ťan-Šan do vzdálené oázy Aksu ležící na stejnojmenné řece, která dále pokračovala do města Kucha, oázy ležící na řece Muzart. Odtud směřovala přes oázu Korla nacházející se na řece Kaidu (též Konqi) do Turfanu, oázy specifické svým zavlažovacím systémem zvaným karez.
Jižní okraj: Z Kašgaru vedla cesta podél pohoří Kchun-lun-šan do daleké oázy Hotan nacházející se mezi řekami Karakash (Black Jade River) a Yurungkax (White Jade River) vlévajících se do řeky Chotan. Následovala oáza Qarqan ležící na řece Čerčen, odkud pokračovala do Loulanu, oázy ležící v království Loulan (Shanshan).
Po překročení pouště Taklamakan se obě cesty spojovaly v Tun-chuangu (Dunhuangu) ležícím na řece Danghe. Nedaleko města leží chrámové jeskyně Mo-kao které představovaly jednu z prvních zastávek po překročení pouště. Odtud se cesta ubírala skrze koridor provincie Kan-su (Gansu), zvaný též “ústa Číny”. Cílem cesty bylo někdejší císařské město Si-an (Xi’an), odkud se rozbíhaly cesty do celé země.

Mořská Hedvábná stezka

Kvůli okolnostem ve Střední Asii, jež znemožnily další pevninské obchodování s Čínou, našli čínští obchodníci námořní cestu do Evropy – ta vedla přes Jihočínské moře kolem Malajského polostrova, odkud pokračovala skrze Bengálský záliv k Cejlonu (Srí Lanky), a pokračovala přes Arabské moře až k Arabskému polooostrovu, pravděpodobně do Perského zálivu.

Znovuzrození Hedvábné stezky

Po více než šesti stoletích se dnes na některých úsecích Hedvábné stezky opět obchoduje. Ve Střední Asii nebo podél pouště Taklamakan kopírují dnešní silnice původní trasu stezky – i dnes totiž spojují stále stejná prastará města. Stejně tak se i Pamír překonává stále stejným způsobem, a sice za pomoci koní a oslů. Přes Irkeštam, hraniční přechod mezi Kyrgyzstánem a Čínou, se začala nedávno budovat nová moderní silnice, která bude za několik let spojovat Fergánskou Kotlinu a Kashgar, tedy Střední Asii a západní Čínu.

Nová Hedvábná stezka

Nová Hedvábná stezka je záměr čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který chce propojit Čínu s Euroasií několika cestami. Nová Hedvábná stezka má posílit obchodní vztahy a postavení Čínské lidové republiky na globálním poli.
Nová stezka povede po moři, kde spojí nejdůležitější světové přístavy Asie, Afriky a Evropy. Pozemní stezka naváže na starobylou Hedvábnou stezku, a povede opět přes centra starobylých civilizací.
Nová Hedvábná stezka