Novinky a články z nejkrásnějších míst Asie

Ju Ning, malý obr

…malý chlapec, který už odmala nebyl až tak malý. Nikdo se s ním kvůli jeho velikosti nebavil, a jak děti, tak i dospělí, se mu vysmívali a ponižovali ho. Ale on se nebránil, vždy jen smutně seděl a nechal si vše líbit – jedinou oporou mu byli rodiče, o které přišel už v sedmi letech – byli zavražděni ostatními obyvateli vesnice, kteří je obviňovali, že přivedli na svět zlo. A to i přesto, že byl Juův otec váženým obyvatelem a členem malé rady, skupiny pětice lidí, kteří měli ve vesnici hlavní slovo. Otec Liang byl vyhlášeným kovářem po celé provincii, a kvůli jeho výrobkům byli lidé schopní cestovat i stovky mil. Že nebyli následujícího den kovář ani jeho žena spatřeni, zůstalo bez povšimnutí – vlastně byla celá vesnice ráda, že už se na ně nemusí dívat a mysleli si, že je bohové potrestali za to, co udělali.

I malý Ju jednoho dne zmizel zcela bez povšimnutí – lidé si mysleli, že zmizel díky zabití jeho rodičů – on se však skryl v horských lesích nedaleko vesnice, kam byl obtížný přístup. Díky samotě a ničím nerušenému klidu měl možnost přemýšlet nad veškerými událostmi, a hlavně nad sebou samým, díky čemuž mohl zjistit, čeho všeho je schopný – co ztrácel na inteligenci, doháněl na umu – během několika dnů se naučil lovit a poznávat zvěř podle stop. Naučil se stavět přístřeší a vytvářet klece a ohrady, aby mohl chovat dobytek a další zvěř. A jelikož okoukal od svého otce řemeslo, lákalo ho být jako on – vydal se proto hlouběji do hor, aby našel železnou rudu, což se mu také po pár dnech povedlo. Natěžil tolik železné rudy, kolik unesl, a vrátil se zpět ke svému příbytku. Z rudy vyrobil železo, které následně začal zpracovávat tak, jak to dělával jeho otec. (I když měla Jua většina lidí za neinteligentního tvora, opak byl pravdou – díky tomu, že byl tichý, mohl pozorovat veškeré dění kolem sebe a mnohé se naučit). Postupem času se učil i bojovat – a právě jeho vzrůst mu byl obrovskou výhodou – jak čas plynul, Ju rostl a sílil stále více, až byl nakonec 2x vyšší a mohutnější, než normální muž. Svým vzrůstem a stavbou těla připomínal spíše obra.

 

Po několika letech byl Ju nucen opustit své horské útočiště, protože divoké zvěře v jeho okolí značně ubylo. Vydal se proto směrem k vesnici, ve které kdysi žil – když byl jen několik desítek metrů od ní, spatřil oheň vycházející z jednoho z domů – ihned se rozeběhl směrem k vesnici, odkud právě odjížděli šedivě odění válečníci s jizvou přes obličej a meči od krve – Ju se skryl v křovinách u cesty a počkal, než projedou – poté se vydal do vesnice, aby zjistil, co se stalo – tam spatřil několik mrtvých a hořící domy – neváhal a ihned popadl velká vědra a začal oheň hasit – díky své velikosti a síle byl schopen hasit rychleji, než ostatní, kteří si ve všem zmatku ani nevšimli, že jim pomáhá právě ta „stvůra“, kterou kdysi vyštvali. Když byl oheň uhašen, Ju se zase v tichosti vytratil a vrátil se zpět do svého horského útočiště, kde si začal vyrábět zbraně. Vzpomínal na vše, co se jako „malý“ naučil u svého otce. Kromě obouruční sekyry s protáhlou čepelí byly jeho hlavní zbraní dva mohutné řetězy, které měl překřížené přes prsa do písmene X. Od své první návštěvy chodil každý den na hlídku ke své staré vesnici, ale dlouhou dobu byl klid a nic nenasvědčovalo, že by se loupežní vrazi ještě vrátili.

Uběhlo pár týdnů, kdy celý den vydatně pršelo, Ju uslyšel, jak se k němu pomalu blíží skupina jezdců na koních. Ukryl se proto co nejblíže vesnice, a čekal na jejich příjezd. Po krátké chvíli spatřil jezdce, jak vjíždí do vesnice – když sundali své kápě, Ju v nich poznal ty samé jezdce, kteří před několika týdny zabili tolik lidí. V tichosti se proplížil za jeden z domů a sledoval celé dění z povzdáli – viděl jednoho z jezdců, jak ustavičně křičí na skupinku obyvatel, ale nerozuměl pořádně ničemu, co říkal – když viděl, jak jeden z banditů vytahuje meč a pomalu se napřahuje, neváhal a švihl mu po ruce svým mohutným řetězem, který se omotal kolem útočníkovi ruky a srazil jej k zemi – ten však meč neupustil – Ju trhl s řetězem, aby mu meč vyškubl – nikdy dříve ovšem nepoužil svou sílu proti člověku, a proto nevěděl, do jaké míry ji může použít, aby ostatním nijak zvlášť neublížil – škubnutí bylo natolik silné, že banditovi vytrhl ruku v rameni – ten během několika málo vteřin padl k zemi a následně vykrvácel. Když jeho společníci viděli, co se stalo, rozeběhli se směrem k domu, za kterým se Ju skrýval. Jakmile přiběhl první z nich, sekl Jua přes nohu – záhy se ořval děsivý výkřik a podivné křupnutí – když přiběhli ostatní, spatřili Jua, jak v rukou svírá rozdrcenou lebku jednoho z nich. S hrůzou v obličeji začali prchat – nasedli na koně a ujížděli pryč, jak rychle jen mohli. Ju se poté opět neviděn a neslyšen vytratil …tedy alespoň si to myslel – sledovala ho totiž neznámá postava, která se za ním vydala aždo hor.

Následujícího dne se jezdci vrátili – tentokrát jich ale bylo mnohem více – Ju byl zrovna tou dobou na lovu daleko od vesnice – a i když nic netušil, nebyl tak docela sám. Jezdci vyplenili vesnici a zabili každého, koho našli. Když se Ju vrátil s úlovkem do vesnice, aby se podělil s ostatními, našel jen krví zmáčenou zem a hořící domy, některé už na půl rozpadlé a vypálené. Chvíli jen tak netušíc stál na jednom místě a upřeně hleděl před sebe …když v tom se najednou začalo kolem něj mihat cosi podivného …bylo to tak rychlé, že nikdy neměl šanci pořádně zaregistrovat, co se vlastně děje. Po chvíli, když už byl Ju docela zmatený, se mu cosi zarazilo do nohy …podíval se dolů a uviděl nůž, který mu trčí z holeního chrániče, jež měl skrytý pod oblečením. Ju se začal rozhlížet kolem sebe, ale nikoho neviděl …po chvíli pátrání po útočníkovi vzdal a začal se zamýšlet …najednou přes něj kdosi přehodil síť, omotal mu nohy provazem a snažil se ho strhnout k zemi …Ju už natolik rozzuřený a hrozivě zařval na celou vesnici. Najednou se k němu v rychlosti přibližovala temná postava s kápí přes hlavu …hodila pláštěm a zabodla do Jua dýku …ta se naštěstí zasekla v mohutných řetězech, které měl přes prsa. A dříve, než ji stačil útočník pustit, držel ho Ju za rameno a svíral tak pevně, že mu jej na místě rozdrtil …ptal se ho, kdo je a co se snaží …útočník ale jen křičel bolestí a snažil se do svého soupeře bodnout meč, který mu visel u pasu. Ten si toho všiml, meč mu z ruky vytrhl a povalil ho k zemi, ruku mu lámajíc za zády …nakonec mu prošlápl hrudník a nechal jej v bolestech zemřít. Vyprostil se ze sítě a začal stopovat jezdce, kteří zpustošili celou vesnici.

Netrvalo dlouho, a došel k jeskyni, před kterou bylo ustájeno několik desítek koní. Obhlédl okolí a zjistil, že jeskyně není příliš dobře hlídána …počkal proto než se setmí a osazenstvo jeskyně půjde spát. Když se tak stalo, vydal se Ju směrem ke vchodu …na stráži zůstal jediný z banditů, který ovšem spíše podřimoval, než hlídal. Ju se k němu potichu připlížil, dal mu ruku přes ústa a rozbil mu hlavu o skálu. Poté odvázal všechny koně a otevřel ohradu, aby mohli utéct. Ještě, než vstoupil do jeskyně, nastražil vztyčená kopí do vchodu jeskyně. Když Ju zajistil, aby nikdo z banditů nemohl utéct, popadl louči a vydal se do jeskyně. Po krátké chvíli došel do velké jeskyní místnosti, kde spalo nejméně 20 mužů. Zařízení v jeskyni nebylo nic moc, většinou představovalo pouze hrubé postele z bambusu a suché trávy – v tom Ju dostal plán, že než aby čelil tak obrovské přesile tváří v tvář, využije momentu překvapení. Připravil si proto ke vestupu do místnosti několik prázdných postelí, kterými vstup zabarikádoval. Než udělal vstup zcela neprůchodným, podpálil každou z postelí, která se v mísntosti nacházela. Netrvalo dlouho, a začali se ozývat první výkřiky hořících lidí, zoufale se snažících o únik z místnosti. Ju byl jejich činy natolik zhnusen, že necítil absolutně žádnou lítost – ani, když viděl jednoho z banditů skrz barikádu, jak v plamenech se zoufalým výrazem v obličeji prosí o pomoc. Zanedlouho se začali sbíhat bandité z přilehlých místností, aby zjistili, co se stalo. Když uviděli onoho skalního obra, jak stojí u vchodu a drží barikádu, na chvíi strachem strnuli. Po chvíli někteří sebrali odvahu na Jua zaútočit …ten si jich všiml, pustil barikádu a začal se bránit …zpočátku mu postačily pouze ruce – díky své velikosti byl schpen odhodit dospělého člověka i několik metrů daleko. Když se přidali i ostatní, Ju si uvědomil, že mu pouze ruce na obranu nestačí, a použil proto jeden ze svých řetězů, kterým rozhazoval kolem sebe a odhazoval útočníky – v některých případech byly nárazy tak silné, že zlomil útočníkům ruce, nohy i žebra. Když už na zemi leželo několik zmrzačených banditů, začali se ho ptát, proč to dělá, a kdo je. Ju se na jedoho z nich mlčky upřeně podíval, a nakonec slabým hlasem řekl „jsem spravedlnost“ napřáhl se a rozbil tazateli koncem řetězu hlavu. Ostatní začali prchat směrem k východu z jeskyně …Ju se za nimi okamžitě rozeběhl – některým rozrazil v běhu hlavu o zeď, jiné zašlapal do země …někteří však byli rychlejší než on – většina z nich ovšem našla smrt na nastražených kopích u východu z jeskyně, a jen pouhá hrstka dokázala uniknout. Ju byl spokojený, že pomstil svou rodnou vesnici, i když se k němu tamní obyvatelé nechovali dobře. Nakonec vyril před vchodem do jeskyně znamení Yin a Yang …považoval sám sebe za strážce rovnováhy mezi dobrem a zlem.

Jua jakkoliv nelákala lidská společnost – nejradši totuž trávil čas o samotě výrobou zbraní a dalších věcí, stavbou domů a lovem. Vrátil se proto do své rodné vesnice, aby ji znov vybudoval a vrátil jí někdejší slávu. Naštěstí se několik desítek lidí stihlo před masakrem ukrýt – byli však rozhodnuti vesnici opustit …až když se vrátil Ju a řekl jim o svém plánu, rozhodli se, že ho přijmou mezi sebe a pomohou mu s obnovením jejich domova.