Novinky a články z nejkrásnějších míst Asie

Peking a jeho památky, některé jsou staré i 800 let

Peking, památky

Peking je hlavním městem Čínské lidové republiky a jedním ze čtyř měst zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky řadící se na úroveň provincie.

Peking v nociPeking je hlavním městem Čínské lidové republiky a jedním ze čtyř měst zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky řadící se na úroveň provincie. V roce 2008 pořádal XXIX. letní olympijské hry, kvůli kterým byla značná část města přebudována. V Pekingu se nachází řada významných míst, jako je náměstí Nebeského klidu, Zakázané město či Chrám nebes. I přes nespočet původních staveb je dnešní Peking jednou z nejmodernějších metropolí světa, která je ideálním úkazem souladu staré a moderní kultury. Byl také domovem mnoha čínských císařů. V současnosti žije v Pekingu více jak 22 milionů lidí a je tak druhým nejlidnatějším městem země – největší nárůst obyvatel nastal v roce 2010, kdy se populace města navýšila o víc jak 6 milionů lidí (44%). Tíživou situací pro celé město je hustý smog, který se neustále zhoršuje. I přes stoupající počet moderních budov jsou stále k vidění typické čínské domy a původní styl života.

Peking patří od roku od roku 2004 k hlavním turistickým atrakcím. Svými historickými památkami, ale i moderními stavbami, láká návštěvníky z celého světa. Návštěvnost Pekingu každoročně stoupá, a tak se stal turismus jedním z hlavních příjmů města. Největší počet návštěvníků byl zaznamenán v roce 2008, kdy probíhaly letní olympijské hry v Pekingu. Obyvatelé Pekingu jsou vůči cizincům přátelští, a často s nimi navazují konverzaci. Ve městě je k vidění každodenní běh života v moderním centru města i na venkově. Návštěvníci se mohou těšit čínským tržnicím, pouličním kupcům, restauracím a jídelnám, kulturním představením či vyhlídce z nejvyšší budovy Pekingu, třetí věže Čínského světového obchodního centra (China world trade center Tower III) měřící 330m. Město uspokojí nároky na stravu i ubytování pohodlných i méně náročných návštěvníků.

Název: Peking, jak je název vyslovován v češtině, pochází z výslovnosti v jihočínských dialektech. V oficiálním jazyku je název města vyslovován Pej-ťing (Pej – severní; ťing – hlavní město), což znamená Severní hlavní město.

Poloha Poloha: Město se nachází na severovýchodě Číny, přibližně 150m od Pochajského zálivu, a téměř ze všech stran je obklopeno provincí Che-pej – jen na východě sousedí s městem Tchien-ťin, dalším ze čtyř statutárních měst postavených na úroveň provincie. Peking se rozprostírá na rovinaté krajině; střední a jihovcýhodní část města se nachází v nadmořské výšce 44 – 63m; na západním a severním pomezí města se zveqdá pohoří Si-šan (Západní hory) dosahující výšky až 2 303m.

Správní členění
Členění: Peking se člení na 14 městských obvodů a 2 městské okresy. Historické jádro města tvoří městské obvody Tung-čcheng a Si-čcheng. K širšímu centru patří obvody Š’-ťing-šan,Chaj-tien, Čchao-jang a Feng-tchaj. Vzádlenější část města tvoří obvody Čchang-pching, Men-tchou-kou, Fang-šan, Ta-sing, Tchung-čou a Šun-i. K Pekingu dále patří venkovské obvody Chuaj-žou a Pching-ku a okresy Jen-čching a Mi-jün.

Historie: Počátky města se datují až do poloviny 3. tisíciletí př.n.l. První opevněné město na území Pekingu byl stát Ji, existující v 11. až 7. století př.n.l.,který se nacházel jižně od současného Pekingského západního nádraží. Ve 13. století bylo město dobyto a vypleněno Chingischánem. Během dalších dvou staletí se město vzpamatovávalo z porážky, a od 15. století se stalo nejdůležitějším městem Číny.

Památky:

Zakázané město Zakázané město: Čínsky: 故宫 ; pinyin: Gu Gong, český přepis: Ku Kung: Je komplex budov vybudovaný v Pekingu v srdci Vnitřního města za dynastie Ming. Od 15. století, kdy jej nechal císař Jung-le vybudovat, bylo sídlem císařů – ovšem většina dochovaných budov pochází až z 18. století. Celé město je chráněno 8,5m širokými hradbami a 52m širokým vodním příkopem. Prezentovalo vzdáleného a nedotknutelného císaře, který se mohl spolu s doprovodem jako jediný ve městě zdržovat – ostatním smrtelníkům byl vstup zakázán pod trestem smrti. Kvůli silnému turistickému ruchu je dnes Zakázané město nazýváno jako Palácové muzeum nebo Purpurové Zakázané město.

Zachyceno20160717154351 Brána Nebeského klidu: Čínsky (TZ): 天安門 ; pinyin: Tiānānmén; český přepis: Tchien-an-men: Je hlavním vstupem do Zakázaného města ležícím v Pekingu. Nachází se v severní části náměstí Nebeského klidu v městském obvodě Tung-čcheng. Byla postavena v roce 1417 za dynastie Ming a nesla název brána Přijetí nebeského. Za dynastie Ming sloužila jako místo konání státních úřednických zkoušek, jejichž konání bylo za dynastie Čching přesunuto do císařského paláce. V roce 1547 bránu vážně poškodil úder blesku, a znovuopravena byla až v roce 1465. Na konci vlády dynastie Ming utrpěla brána při válečním konfliktu rozsáhlé škody, když ji v roce 1644 vypálili rebelové pod vedením Li C’-Čchenga. Za vlády dynastie Čching byla v roce 1651 vystavěna do současné podoby a přejmenována na bránu Nebeského klidu.

Brána Správného světla Brána Správného světla: Čínsky (TZ): 正陽門 ; pinyin: Zhengyangmen; český přepis: Čeng-jang-men: Je brána ležící na jižním okraji náměstí Nebeské klidu. Byla postavena v roce 1419 za dynastie Ming spolu s předsunutou strážní věží a sloužila jako vstupní brána do císařského města. Strážní věž (Zhengyang Jianlou) ležící jižně od Zhengyang získala svou dnešní podobu v roce 1914, kdy byla přizpůsobena na umístění děl. Se svými 42m je stále nejvyšší branou Pekingu.

Náměstí nebeského klidu Náměstí Nebeského klidu: Čínsky (TZ): 天安門廣場 ; pinyin: Tiān’ānmén Guǎngchǎng; český přepis: Tchien-an-men Kuang-čchang: Je rozlehlé náměstí v centru Pekingu, které je srdcem města i celé země. Měří 880m na délku a 500m na šířku; díky celkové ploše 440 000m2 je tak čtvrtým největším náměstím na světě. Bylo pojmenováno po bráně Nebeského klidu, která se nachází v jeho severní části. Náměstí má bohatou kulturní a historickou hodnotu; bylo dějištěm mnoha významných událostí, jako třeba vyhlášení Čínské lidové republiky Mao Ce-Tungem v roce 1949. Ve světě je známo především díky studentským protestům v roce 1989. Čínský název doslova znamená „Rozlehlé náměstí u brány Nebeského klidu“.

Chrám nebes Chrám nebes: Čínsky (TZ): 天坛 ; pinyin: Tiāntán; český přepis: Tchien-tan: Je komplex taoistických chrámů, který se rozprostírá jižně od náměstí Nebeského klidu. Jeho severní část je kruhová a oslavuje nebesa, zatímco jižní část je čtvercová a oslavuje zemi. Jeho stavbu nařídil v roce 1406 mingský císař Ču Ti. Sloužil k mnoha účelům, ale tím hlavním bylo modlení čínských císařů za dobrou úrodu.

Čínský letní palác Čínský letní palác: Čínsky (TZ): 頤和園 ; pinyin: Yíhéyuán; český přepis: Ji-che-jüan: Je komplex paláců, zahrad a jezer na severozápadě Pekingu. Byl postaven jako příbytek pro císařskou rodinu v polovině 18. století. Rozkládá se na náhoří Wan-šou (Hora dlouhověkosti), které je obehnáno ručně hloubeným jezerem Kchun-ming. Zaujímá plochu 2,9km2 a témř 3/4 území zabírají různé vodní plochy. Jezero překlenuje Mramorový most sedmnáctí oblouků, který je hlavním vstupem do paláce. Měří 150m a je ozdoben více než 500 sloupky s ozdobně vyřezávanými hlavicemi ve tvaru lvů.K paláci náleží také rozsáhlá zahrada Čching-ji-jüan (Zahrada průzračných vín) založená spolu s jezerem Kchun-ming v roce 1750 na příkaz císaře Čchien-lung jako dar jeho matce k šedesátým narozeninám.Celý komplex čítá na 3 000 různých staveb. V roce 1860 byl Letní palác poničen požárem, ale v roce 1888 byl kompletně obnoven.

Chrám Bílého oblaku Chrám Bílého oblaku: Čínsky (TZ): 白雲觀 ; pinyin: Bái Yún Gùan; český přepis: Bayiung kuan: Je jedním z největších a nejstarších taoistických chrámů v Číně. V Číně jsou taoistické chrámy nazývány Guan, což v překladu znamená „pozorování“ – taoisté věří, že pochopení taoismu spočívá v přímém pozorování přírody. V dnešní době slouží chrám jako sídlo taoistické asociace. Chrám byl postaven v 8. Století jako místo uložení sochy zakladatele taoismu Lao-c‘. Ve 12. století jej zachvátil požár, který napáchal značné škody. O několik let později byl kompletně zrekonstruován dle původní podoby, která se dochovala dodnes. Ve 20. století plnil několik let funkci vojenských kasáren; jinak byl vždy sídlem taoistické komunity. Dodnes žije mezi zdmi chrámu několik desítek mnichů, kteří se o chrám starají a přijímají nové poutníky.

Lamaistický chrám Yinghegong Lamaistický chrám Yonghegong: Čínsky: 雍和宫 ; pinyin: Yonghegong; český přepis: Jung che kung: Je jedním z největších klášterů tibetského buddhismu na světě. Byl postaven v 17. století a dodnes je úkazem původního života mnichů. Oficiálně je podporován čínskou vládou na důkaz respektu vůči Tibetu. Jako jeden z mála zůstal nedotčený kulturní revolucí (Velká proletářská kulturní revoluce) probíhající v letech 1966 – 1969 a zachoval si tak svou původní tvář. Je situován podél severo-jižní osy dlouhé 480m, na níž je postaveno pět hlavních sálů, které jsou odděleny nádvořími: Sál nebeských králů, Sál harmonie a míru, Sál věčné ochrany, Síň věčného zákona a Pavilon desetitisíců radostí. Nejjižněji položený Sál nebeských králů sloužil původně jako hlavní vstup do kláštera. V jeho středu se nachází 18m vysoká socha stojícího Buddhy vytesaná z jediného kmene.

Památník lidových hrdinů Památník lidových hrdinů: Čínsky (TZ): 人民英雄纪念碑 ; pinyin: Rénmín Yīngxióng Jìniànbēi; český přepis: Žen-min Jing-siung Ťi-nien-pej: Je sloup stojící na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Byl postaven jako památka na padlé revolucionáře z 19. a 20. století. Leží na severním okraji náměstí, severně od mauzolea Mao Ce-tunga. Jeho architektem byl Liang S‘-čcheng. Stavba probíhala v letech 1952 – 1958. Památník je vysoký přes 36 metrů a zabírá plochu téměř 3 000m2. Váží přes 10 tisíc tun a skládá se ze 17 000 mramorových a žulových bloků.

 

 

Pekingské západní nádraží Pekingské západní nádraží: Čínsky (TZ): 北京西站 ; pinyin: Běijīngxī zhàn; český přepis: Pej-ťing-si čan: Je největší železniční stanice v Pekingu, Čínské lidové republice i Asii. Nádraží o rozloze 510 000m2 se rozprostírá na západě městského obvodu Feng-tchaj. Bylo otveřeno v roce 1996 a denně jím projde 150 – 180 tisíc cestujících. Nádraží poskytuje tratě běžným i vysokorychlostním vlakům, které míří západním a jihozápadním směrem často i přes celou zemi. Hlavními cíly jsou: Si-an, Chongqing, Chengdu, Lhasa či Urumqi. Nejčastější trasy jsou Peking – Kanton a Peking – Kau-Lang; a u vysokorychlostní tratě Peking – Hong Kong. Nádražím projíždí také metro linky 9, a od roku 2010 je zde budována konečná stanice linky 7.