Novinky a články z nejkrásnějších míst Asie

Pevnost v oblacích

Je tomu už dlouho, co Oblační válečnící naposledy vystoupili z bran své pevnosti. Pokaždé, když sužovala vesnici krize, přišli jejím obyvatelům na pomoc – tentokrát už to ale trvalo příliš dlouho, a někteří dokonce přestávali věřit v jejich existenci – povídalo se, že všichni zahynuli v boji s černým drakem – stále však zůstala většina obyvatel věřících a denně se modlili za jejich příchod. Už 15. den byla vesnice v obležení nepřátelskými vojsky generála Wai Changa, který zavraždil císaře a snažil se zlikvidovat všechny jeho přívržence – a vesnice Na okraji země byla posledním útočištěm císařových věrných, kterým se podařilo získat císařovo mrtvé tělo a umístili ho na Návrší naděje, kde bohové rozhodnou, zdali bude či nebude žít.

Vesnice Na okraji země bylo strategické místo ve výklenku masivních hor, který byl uzavřen hradbami a obklopen magickou bariérou, jejíž síla vycházela z hlubin Hory naděje. Generál Wai Chang, tolik usilující o nadvládu nad celou zemí, byl ochoten udělat cokoliv, aby zničil všechny své odpůrce – proti Hoře naděje byl však bezmocný, neboť její vrchol sahal vysoko nad mraky, a pro obyčejného smrtelníka bylo nemožné na horu vystoupat.

Přes noc veškeré dění ustalo, ale pouze obyvatelé vesnice mohli pokojně spát, protože byli chráněni neproustným štítem. Z rána se na Návrší naděje zablesklo …asi o hodinu později vystoupali kněží k císařově tělu, aby provedli obvyklý rituál pro jeho znovuzrození – tělo bylo pryč, a kněží věřili, že bohové přijali císaře za sobě rovného.

Zatímco život ve vesnici pokračoval i nadále pokojně, generál Wai Chang nechal vyhledat obávaného Lionga, mistra černé magie, kterému bylo potěšením změřit své síly s Horou naděje. Se západem slunce celá vesnice utichala. Byla temná noc a na obloze zářil jasný měsíc, který z ničeho nic “zhasl” a krajinu zachvátila černočerná tma – jediným světlem byly pochodně generálova vojska. Několik vteřin po zhasnutí měsíce narazil do bariéry vesnice mohutný proud energie a bariéra začínala postupně slábnout. Obyvatelé se vzbudili a vyběhli ze svých domů, aby zjisitli, co se děje – když spatřili slábnoucí bariéru, začali všichni utíkat k zapečetěnému vchodu, který ležel v samé polovině hory – vedl do Oblačné pevnosti, posledního útočiště císaře. Po jeho otevření vyzařovalo z hory silné světlo, které přerušilo Liongův proud energie, a všichni obyvatelé vstoupili dovnitř …generál silné světlo uprostřed hory znepokojeně sledoval, když se najednou zvedl silný vítr, který uhasil pochodně, a celá krajina rázem utichla.

Generál se zmateně rozhlížel, když slyšel děsivé výkřiky svých mužů. Kolem nich se plížili cosi …nelidského. Krajinou se rozléhala slova “zrádce, zrádce, zrádce …”. Liong vytvořil obrannou bariéru pomocí černé magie, která však dokázala ochránit jen několik stovek vojáků – ostatní byli ponechání osudu. K ránu už byl Liong natolik vyčerpaný, a nedokázal bariéru déle udržet. Když generál spatřil své zmasakrované vojsko, ze kterého mu zbyla jen hrstka ustrašenců, zachvátil ho silný vztek, a rozjel se směrem k vesnici – ale neznámo proč, vesnice od něj byla stále stejně daleko – a když se ohlédl, viděl jen širou pustinu. Zmatený se vracel zpět ke svému vojsku – to však zmizelo i spolu s Liongem. Propadajíc zoufalství otočil opět koně směrem k vesnici a ujížděl k ní, jak nejrychleji mohl – ani po několika hodinách nebyl o nic blíže, než předtím.

Uvězněn v pasti Oblačných válečníků bloudil generál pustinou až do své smrti, kterou mu Oblační válečníci prodlužovali občasnými dary jídla a vody – po měsíci k němu přišla skupina válečníků v čele s císařem, kterého zavraždil. “Tohle je Tvůj trest.”, pronesl císař a všichni válečníci se rozplynuli ve větru.