Novinky a články z nejkrásnějších míst Asie

Qiang, nadání mistra (díl první)

Qiang, osamělé příběhy

Mladá Qiang denně trénovala s mečem, který našla před několika týdny v lese. Čepel byla zdobená draky a nápisy, jaké nosili na svých zbraních i zbrojích císařští gardisté. I když si to Qiand neuvědomovala, byla neobyčejně nadaná, a s mečem zacházela už po pár dnech lépe, než řadoví vojáci. Ona sama si své nadání neuvědomovala; její otec však ano – denně ji tajně sledoval při cvičení a byl připraven rozvíjet její talent.

Uplynul měsíc každodenního cvičení, a Qiang už se nedařilo objevovat nové styly boje – opakovala si tak nustále dokola vše, co už uměla. Její otec věděl, že přijde den, kdy bude potřebovat Qiang postrčit – zašel proto do nedalekého města k místnímu knihkupci, a obstaral jí příručku boje s mečem, aby mohla svůj talent nestále rozvíjet. Když se vrátil domů, na poslední chvíli si uvědomil, že Qiang musí trénovat sama, protože jedině tak si věří. Při večeři proto zanechal knihu na stole spolu s dalšími knihami, aby jeho dcera nepojala podezření. Byla u stolu jako první, a všechny knížky se rozhodla odnést z jídelního stolu zpět do knihovny – když spatřila onu příručku boje s mečem, na chvíli se jí zatajil dech – poté se ujistila, že ji nikdo nevidí, a příručku si schovala do šatů a odešla se sdělením, že dnes nemá chuť k jídlu. Její otec se skrytě usmál a bylo mu jasné, že touha dozvědět se více o bojovém umění bude její dnešní večeří.

Dalšího dne zkoušela Qiang nové taktiky, které vyčetla v knížce – její otec u ní během několika dní zpozoroval pokrok hodný uznání, který ji mohl vynést až k císařskému dvoru – doposud totiž žádná dívka nevládla mečem jako zkušený válečník – v porovnání s ní budou i mnozí vojáci vypadat jako ustrašené děti. Jing, otec Qiang, byl odhodlaný podrobit svou dceru zkoušce, a najal proto dvojici žoldnéřů, aby na Qiang zaútočili, ale neublížili jí.

V noci se Qiang vzbudila, když zaslechla kroky kolem sebe. Popadla meč a ladně se přesunula za sloup uprostřed pokoje. Viděla, jak dovnitř vchází dvě postavy a vytasenými zbraněmi. Úplně zapomněla, že není válečnice, a že nikdy s nikým nebojovala – rychle a tiše vytasila meč a v mžiku se přesunula k jednomu z žoldnéřů – ten se okamžitě ohnal svou obouruční sekerou, ale trefil sloup – než ji stačil vytáhnout, držela mu Qiang meč u krku …žoldnéř se pustil své sekery a utekl pryč. Druhý z žoldnéřů zaútočil na mladou dívku mečem, ale ta jeho útok elegantně odklonila a mírně jej sekla čepelí přes nohu. Žoldnéř, kterému přes jeho dlouhé vlasy nebylo vidět do očí, propadl vzteku a rozeběhl se proti Qiang …zasazoval jí co možná nejsilnější údery, které by zdolaly i statného válečníka. Qiang ale každý jeho úder elegantně odrazila, jako by bojovala s vetchým starcem. Žoldnéř byl po chvíli vyčrpán, přerušil sérii útoků a v rychlém výpadu vpřed zasadil Qiang ránu loktem přímo pod bradu …ta nic takového nečekala, protože se soustředila pouze na útočníkovu zbraň. Na chvíli ztratila rovnováhu a zavrávorala. Když opět stála pevně na nohou, po útočníkovi jako by se slehla zem. Qiang se zmateně zahleděla a snažila si vzpomenout, co se vlastně stalo – po té ráně byla trochu zmatená … Její otec celé dění sledoval a byl s výsldkem více než spokojený – porazit žoldnéře, který nezná nic než zabíjení pro peníze, není jednoduché – a Qiang porazila hned dva najednou.

V průběhu roku zanechával Jing své dceři stále více knih boje s mečem – po pár měsících už byly taktiky boje skutečně náročné, a s jejich správným provedením by měl problém i zkušený císařský gardista. Její otec byl však zvědavý, zvládne-li ovládat i další zbraně tak obratně, jako meč – zanechal jí proto jednoho dne na posteli halapartnu spolu s příručkou – když to Qiang spatřila, ani nezjišťovala, kdo ji tam zanechal – s nadšením ji popadla a běžela k lesu, kde cvičila s mečem.

První pohyby s halapartnou byly trošku neohrabané, než si Qiang zvykla na těžiště a potenciál silného úderu z dálky – po pár dnech ji ale ovládala více než dobře a byla odhodlána ovládat ji stejně dobře, jako meč – trénovala proto každý den ještě déle, než s mečem …až se za necelý měsíc stala amatérským mistrem. Její otec už nedokázal dále tajit, že o všem ví, a rozhodl se to Qiang říci – byla zrovna uprostřed cvičení, když k ní zezadu přišel a začal na ni mluvit …ona se jen ohlédla a řekla: „Já vím, otče …“ Jing nechápavě zalapal po dechu: „Ale …jak… jakto?“ Qiang se jen usmála a řekla: „Pravý válečník ví o všem, co se kolem něj děje …“ Jing se usmál a odešel, aby mohla Qiang dále pokračovat.

Po pár týdnech měl Jing pocit, že už se jeho dcera nemůže naučit nic nového …alespoň ne sama. Rozhodl se proto, že ji pošle k Osamělému mistrovi, který přijímal jen skutečně nadané žáky. Rozmýšlel se několik dní, protože Qiang byla jediná, koho po smrti své manželky měl …a učení u Osamělého mistra trvá nejméně rok …i přesto ale cítil, že dělá pro svou dceru to nejlepší, co může …odebral se proto k místu, kde Qiang cvičila, a řekl, co má v plánu …ta nejdříve zesmutněla, ale po chvíli vysvětlování si začala uvědomovat, že to tak bude lepší …