Novinky a články z nejkrásnějších míst Asie

Svazování nohou do lotosových květů bylo vrcholem erotiky ve staré Číně

Čínsky: 缠足 ; pinyin: chánzú, český přepis: chansú; v překladu: svázaná chodidla: Byl čínský zvyk praktikovaný na mladých dívkách a ženách po dobu jednoho tisíce let – tato tradice začala v 10. století a skončila až na počátku 20. Cílem bylo zastavit růst chodidel pevnou bandáží, kterou byly dívkám ve věku 5 – 15 let nohy pravidelně omotávány – to mělo za následek zlámání nártu a váhu těla pak bylo nutné přenést na paty – následkem toho byly dívky schopné chodit pouze s obtížemi, ovšem i při stání se musely opírat o pevnou základnu. Takto znetvořené nohy pak měly připomínat lotosový květ. Čím menší nožku dívka měla, tím byla pro muže atraktivnější.

Rituál se prováděl od útlého věku

Tento zvyk značně odpuzoval každého, kdo nebyl čínské národnosti. Mongolští i mandžuští císařové se jej pokoušeli omezit či zcela zakázat, ale tradice přetrvala. Byla natolik rozšířená, že bylo téměř nemožné se jí zcela zbavit – nejoblíbenější byla mezi prostými rolníky na venkově, kteří se tímto způsobem snažili přiblížit aristokracii – přitom právě na venkově chyběla ženská práce nejvíce. Věřili, že když bude mít jejich dcera malé nohy, všimne si jí někdo z urozených pánů, a dívka tak bude mít zajištěný dobrý život. Tato tradice byla jedna z nejkrutějších v historii Číny, a některé dívky dokonce v průběhu zemřely.

Údajně poslední žijící žena s lotosovými nohy

 

O této tradici vznikla dokonce příručka sexu, která obsahovala 48 různých způsobů, jak si se svázanými chodidly hrát. Ač se může zdát tato obdoba kamasútry poněkud odpudivá, mezi čínskými pány se těšila veliké oblibě.

Původ tradice


Kdy a kde přesně tato tradice vznikla, není dodnes zcela jasné – existuje však několik uznávaných teorií. Další teorie nejsou příliš rozšířené, anebo je lze vyvrátit.

 

Konkubína Daji: Příběh vypráví o konkubíně Daji, která žila v období dynastie Sung (1 000 let př.n.l.) – konkubína požádala císaře, aby bylo svazování chodidel pro všechny dívky povinné, a jen její nohy tak zůstaly standardem krásy a elegance.
Kurtizána císaře Xiao: Příběh vypráví o kurtizáně císaře Xiao (5. století), která tančila bosá na plošině vykládané zlatem a perlami s designem lotosových květů. Císař byl jejím tancem natolik okouzlen, že pravil “lotos pramení z každého Tvého kroku” (což může být také důvod, proč se svázaným nohám říká lotosové nohy). Neexistuje však žádný důkaz, že by nechal císař kurtizáně nohy svázat.
Konkubína neznámého císaře: Císař požádal svou konkubínu, aby si svázala chodidla bílým hedvábím do tvaru půlměsíce, a zatančila balet – lotosový tanec. Podle císaře byla konkubína naprosto půvabná, a její tanec připomínal “klouzání na vrcholu zlatého lotosu”, což vdlo jiné vysoce psotavené dámy k svazování svých chodidel.

Proces svazování


Se svazováním se začalo dříve, než se začalo chodidlo plně vyvíjet, tzn. mezi druhým a pátým rokem života. Nohy dívek byly namáčeny do směsi bylin a zvířecí krve, což mělo zklidnit nohy a zmírnit tak případnou bolest. Nehty nohou musely být co nejvíce zastřihnuty, aby se zabránilo jejich zarůstání do kůže a tvorbě infekce, protože prsty měly pevně přitisknuté k chodidlu nohy. Bavlněné obvazy se potom namočily do směsi bylin a krve a započalo pevné vázání. Pokud byla noha ve výsledku příliš velká, zatlačilo se na ohnuté prsty tak silně, až se zlomily a velikost chodila byla zase o něco menší – to se stávalo velmi často.Rituál svazování

Polámané nohy vyžadovaly velkou péči, a tak pokaždé, když se obvazy sundaly, byly nohy umyty, prsty a zranění pečlivě zkontrolována a nehty velmi pečlivě zastřiženy. Poté byly nohy namasírovány, aby se uvolnily, a následně ztlučeny, aby se kosti staly pružnější. I nohy byly namáčeny do odvaru, díky němuž odpadlo odumřelé maso. Poté se prsty opět ohnuly pod chodidla a ta byla znovu obvázána.

Dítě s lotosovými nohy

Tento proces se opakoval v majetných rodinách ideálně každý den a v chudších rodinách dvakrát až třikrát týdně, protože byla potřeba obměňovat opotřebované obvazy. Tuto práci vykonávaly z pravidla ženy najaty speciálně na tuhle práci, případně starší žena z rodiny (babička, teta), protože to bylo vhodnější (kvůli pohledu na bolest), než kdyby to prováděla samotná matka dívky.