Ve městě Chang-čou, které je hlavním městem provincie Če-ťiang v Čínské lidové republice, si v roce 2009 Yang Ming přečetl inzerát, že venkovské oblasti nutně potřebují učitele-dobrovolníky. Nabídka ho velice zaujala, a proto opustil své místo ve městě, kde pracoval pro mezinárodní obchodní společnost, a přihlásil se do projektu, kde měl jako dobrovolník působit celých 12 měsíců.
Z budoucího byznysmena dobrovolníkem
Po příjezdu do cílově vesnice byl ubytován na 30 m2 společně s dalším dobrovolníkem ve velmi skromných podmínkách, kde jim společnost dělaly pouze myši a blechy. Bydlení bylo na samotě a jedinými živými tvory v sousedství byly pasoucí se krávy.
Celá oblast byla postižena dlouhodobým nedostatkem vody, a tak byl Yang i jeho kolegové nuceni zásobovat se vodou ze vzdálené jeskyně, kde vyvěrala podzemní řeka. Pokud jde o jídlo, každý týden se museli vydat na 4 km dlouhou cestu vedoucí přes strmé srázy do nejbližšího městečka, kde se mohli zásobit potravinami a dalšími nezbytnými potřebami pro život.
Návrat do města zamítnut
Za rok dobrovolnický projekt skončil, ale Yanga myšlenka na návrat do rušného světa Chang-čou vůbec netěšila. Rozhodl se na venkově zůstat a dál pokračovat ve výuce tamních dětí, ve kterých viděl velký potenciál. Kvůli svému rozhodnutí se sice dostal do nepříjemného sporu se svými rodiči, kteří chtěli, aby si jejich syn budoval úspěšnou kariéru v oblasti obchodu, ale Yang neustoupil. Věděl, že je na správném místě, že je tam, kde má být. Mezi dětmi, které ho potřebovaly, se cítil opravdu šťastný.
V současné době Yang působí na základní škole, kde učí
- informatiku, a také
- matematiku.
Svou práci považuje za přínosnou i z toho pohledu, že jeho pracovní doba nekončí s koncem vyučování, ale „své“ děti často navštěvuje i odpoledne, protože děti jsou často osamoceny a jejich rodiče, kteří pocházejí z chudé sociální vrstvy, se obvykle snaží rodinu uživit námezdnou prací, které je odvádí dále od domova. Yang má tak příležitost poznat na vlastní oči, v jakých podmínkách děti skutečně žijí a s jakými každodenními problémy se potýkají. V některých případech Yang dokonce zastupuje i rodiče a doprovází děti například do nemocnice na vyšetření. V průběhu sklizně se nebojí přidat ruku k dílu a z učitele se tak na čas stává pomocný rolník.
Yang nejenže situaci dětí někdy přizpůsobuje náplň učiva, ale snaží se nejpostiženějším rodinám také finančně pomáhat. O jeho nezištnosti svědčí skutečnost, že ze svého již tak skromného platu si nechává pouze nejnutnější část a tu větší věnuje na pomoc chudým.
