Pandemie koronaviru zasáhla v tomto roce prakticky celý svět a má negativní dopady na život a životní podmínky mnoha milionů lidí.
Jedním z těch, které krize způsobená šířením viru a nutnými následnými opatřeními, postihla, je Rajendra Singh Dhami, který býval kapitánem reprezentačního indického para kriketového týmu, který získal mnoho ocenění.
Od disku ke kriketu
Dhmi ochrnul na spodní část těla ve věku dvou let, to však nijak nezmenšilo jeho lásku k pohybu a sportu. První medaile získal na národní úrovni v hodu diskem, ale poté zjistil, že má skvělé předpoklady pro kriket a stal se z něj úspěšný reprezentant země s úctyhodným odpalem.
Mezi Dhamiho příjmy patřily
- peníze za výhry
- příjmy od sponzorů, a také
- mzda za trenérskou práci.
Ačkoliv para kriket není v Indii profesionálním sportem, stačilo to vše na normální život.
V březnu 2020 měl Dhami se svým týmem odletět do indického Bengalúru, ale kvůli vypuknutí pandemie se vše zastavilo.
Pandemie přinesla karanténní opatření, která v Indii prakticky uzavřela velká města a miliony lidí tak přišly o práci. Byli přinuceni vrátit se do rodných městeček a vesnic a pokusit se uživit tam, což je samozřejmě mnohem komplikovanější.
Z reprezentanta Indie dělníkem
Dhami potřeboval nutně získat práci, protože v jeho případě nešlo jen o zajištění jeho potřeb. Stará se také o staré rodiče a své sourozence. Měl štěstí, že získal alespoň manuální práci v rámci vládního projektu v rodném městě Raikot, kdy je garantováno alespoň sto dní tohoto typu práce ročně, přičemž denní výdělek rozbíječe kamenů činí pouze 400 rupií, což je něco přes 100 Kč.
O vážné situaci, v níž se Dhami a jeho příbuzní ocitli, informovala také média a Dhami poté obdržel příspěvek on Indické olympijské asociace ve výši 50 tisíc rupií, co činí v přepočtu necelých 15 tisíc korun. Pro Damiho to byla sice jednorázová, ale vysoká a velice ceněná pomoc. Pro srovnání, podporu dostal tento sportovec také od státu, a to ve výši odpovídající 6 tisícům Kč.
Přestože se Dhami díky svému úsilí propracoval až do reprezentace, je rád, že má alespoň tu práci, kterou se mu podařilo najít, protože by rozhodně nechtěl žebrat. Jeho denní výdělek taktak pokryje výdaje potřebné na dvě jídla denně pro něj a jeho příbuzné.
Vyzývá vládu, aby přijala opatření, která by přinesla větší podporu zejména sportovcům, kteří se nikoliv vlastní vinou ocitli v obdobné tíživé životní situaci, v jaké je on.
