Kijomizu-dera je souhrnné označení pro několik buddhistických chrámů v Japonsku – komplex je nicméně nejčastěji spojován s chrámem Otowasan Kijomizudera. Nejstarší budovy pochází z konce osmého století, ale většina staveb je podstatně mladších. Kijomizu-dera patří k nejpopulárnějším místům v Kjótu – částečně díky legendě o splněném přání a vodopádu uvnitř komplexu, po kterém je pojmenován.
Hlavní budovu Kijomizu-dera tvoří rozlehlá terasa podpíraná stovkami dřevěných sloupů. Z terasy obklopené stromy je krásný výhled na Kjóto, a často se tu pořádají náboženské slavnosti, které lákají místní i zahraniční turisty. Uvnitř komplexu se nachází vodopád Kijo-mizu, což v překladu znamená „čistá voda“ – pokud se z něj napijete, budete zdraví po celý rok.
V chrámu jsou i další svatyně, z nichž jsou nejznámější Džisu-džindža zasvěcená bohu lásky a dobrého výběru životního partnera Okuninušino-Mikoro. Ve svatyni Džisu-džindža jsou dva kameny lásky, které od sebe leží 18 metrů. Návštěvníci se snaží dojít od jednoho k druhému se zavřenýma očima. A pokud se jim to podaří, najdou v budoucnu svou lásku; pokud ovšem potřebují s přechodem pomoci, budou potřebovat pomoc také při hledání lásky.
Pod hlavní budovou chrámu se nachází vodopád Otowa-no-taki (Tři proudy), která padá do jezírka. Návštěvníci chrámu si vodu z jezírka nebo vodopádu nabírají do hrníčků – věří totiž, že její pití posiluje zdraví, dlouhověkost a úspěch při studiu.
Historie chrámového komplexu Kijomizu-dera
První budovy byly v chrámovém komplexu Kijomizu-dera postaveny už v roce 798. V průběhu let místo rychle nabíralo na významu, a neustálý příchod bových mnichů si žádal rozšiřování současných budov. Velká část komplexu byla časem zničena nebo nahrazena, a tak pochází většina současných budov z roku 1633. V komplexu postupně přibývaly další a další svatyně, až se hora nad Kjótem stala náboženským centrem. Ačkoliv byly svatyně v průběhu více než 800 let cílem vypalování a vyvražďování v důsledku soupeření o moc, po roce 1633 byl komplex ušetřen ničení, a naopak posiloval postavení vládce v Kjótu. Pro zachování historického bohatství byla velká část komplexu v nedávné době zrestaurována.
Legenda o splněném přání v Kijomizu-dera
K chrámu se váže stará legenda, které uvěřil nejeden člověk. Podle ní se každému, kdo skočí z chrámové terasy do údolí, splní jedno přání. Legenda přivedla ke skoku nejméně 234 lidí, z nichž více než 85% přežilo. Výška terasy je „pouze“ 13 metrů, a hustá vegetace v údolí zmírnila pád. Někteří tak přežili skok bez úhony, jiné museli v důsledku zranění odnášet.
V roce 1994 byl chrám Kijomizu-dera zaspán na Seznam světového dědictví UNESCO.
