Je jeden ze šesti hlavních klášterů buddhistické sekty Gelugpa, která je známější spíše jako „sekta Žlutých čepic“. Nachází ve městě Xiahe v provincii Gansu, a svou rozlohou je největším klášterem ve městě. Leží pod horou u řeky Daxia, která se vlévá do Žluté. Jeho vznik se datuje do roku 1 709, a v dobách největšího rozvkětu žilo mezi jeho zdmi přes 4 000 mnichů – dnes je tento počet poloviční – klášter si ovšem i tak zachoval své kouzlo a podstatu. Byl postaven v duchu typické tibetské architektury, do níž pronikají indické prvky.
Klášter Labrang, dominanta severní části města, je typický svými bílými stěnami a pozlacenými střechami, mezi nimiž se nachází zlacená stupa, která je symbolem kláštera. Chrámový a klášterní komplex tvoří svatyně, společenské místnosti i prosté domky, které spojují obvykle jen hliněné ušlapané cestičky – dlážděné cesty propojují pouze významné budovy, jako třeba svatyně. Klášter má také rozsáhlou knihovnu, která čítá přes 60 000 suter.
Centrem celého kláštera je Velká síň suter, která je významným náboženským místem, a rovněž hraje velice významnou roli při zasvěcování nových stoupenců. Po vnitřním obvodu síně jsou mezi rozsáhlou sbírkou suter portréty a svatyně Buddhy.
Severozápadně od Velké síně suter se nachází Velká síň dlážděná zlatem, která je nejvyšší budovou v chrámu. Budova nese prvky vlivu nepálské architektury. Šestipatrová budova, jejíž střecha je chráněna pozlacenými taškami, ukrývá bronzovou sochu Buddhy, kterou vyrobili nepálští řemeslníci.
Po celém chrámu jsou k vidění sochy Buddhy v životní velikosti, které jsou často doprovázeny propracovanými malbami.
Klášter je dnes navštěvován buddhisty z Číny i celého světa, a patří také k oblíbeným turistckým cílům – davy návštěvníků míři k jeho branám už od časného rána, a průběžně se střídají po celý den – až teprve k večeru se uličky kláštera vylidňují a celým chrámem vládne mír a klid.
Místní obyvatelé jsou velmi přátelští – a i přesto, že se z jejich domova stala turistická atrakce, zachovávají si důstojnost a žijí podle starých tradic – což jde ostatně vidět i na jejich vzhledu a stylu oblékání – honosí se typickým mnišským rouchem. Ani klášeter Labrang však nezůstal zcela bez doteku moderní doby, a tak většina mnichů vlastní dotykové telefony, kterými si krátí dlouhé chvíle.
