Více jak 30 let leželo město pod Pekingem zapomenuté, a teprve nedávno bylo otevřeno turistům, vstupné stojí pakatel. Až milion lidí v něm mohlo žít i několik let, nechyběly způsoby obživy ani kulturní zařízení.
Pod Pekingem, hlavním městem Čínské lidové republiky, leží zapomenuté podzemní město. Nebylo domovem žádné bájné civilizace, nechal ho zbudovat Mao Ce-tung, tehdejší komunistický vůdce země. Podzemní katakomby sloužily jako jaderný kryt, který měl kapacitu pro 40 % obyvatel Pekingu. Nebyl to ale jen obyčejný bunkr, jednalo se o dlouhodobě samostatné město s vlastními zdroji jídla i vody, a kulturní vybavenost umožňovala vést „normální život“.
Rozlehlý komplex pod Pekingem vznikl kvůli Američanům
„Je to malý krok pro člověka, ale obrovský krok pro lidstvo.“, znělo v rádiu i v televizi roku 1969, když Američané vstoupili na Měsíc. Záhy prý propadl Mao Ce-tung silným obavám, protože si uvědomil, že může být celá vláda Pekingu zničena jediným jaderným úderem. Tou dobou byla navíc ČLR v otevřené válce s další supervelmocí, a sice se Sovětským svazem, který si nárokoval ostrov Zhenbao ležící severovýchodně od Číny.
Může vás zajímat: Zakázané město bylo symbolem moci a vstup se trestal smrtí
Město bylo plně samostatné na několik let
Právě Maovy obavy z vyspělosti dvou zmíněných velmocí vedly k co nejrychlejšímu vybudování podzemního města, které mělo v případě jaderného úderu sloužit jako protijaderný kryt. Všechny chodby byly 8-18 metrů pod zemí, což mělo zajistit dostatečnou ochranu před radiací i samotnými výbuchy. Mao Ce-tung si uvědomoval, že kdyby k něčemu takovému došlo, bude nezbytné udržet lidi v „normálním životě“; nechal proto město vybavit vším, co potřebovali.
K dispozici byly obytné prostory, vzhledem k počtu lidí na tak malém prostoru se jednalo spíše o ubikace. Samozřejmostí byly mohutné sýpky se zásobami jídla, vyhloubeno bylo 70 studen, jejichž zdroje stačily pro více než milion obyvatel. Nechyběly nemocnice, školy, knihovny, ani divadlo, kluziště s umělým ledem nebo restaurace. Pro úplnou samostatnost bylo zbudováno několik obřích farem, kde bylo možné pěstovat houby a další rostliny vyžadující minimum světla.
Může vás zajímat: Peking, hlavní město Číny spojuje staletí císařství a moderního světa
Podzemní Peking pojal přes 400 tisíc lidí
Na konci 80. let 20. století měl jenom Peking 871 tisíc stálých obyvatel, a další statisíce žily v přilehlé aglomeraci. Do podzemních chodeb jich bylo možné ukrýt alespoň 40 %, ačkoliv to na záchranu města nestačilo. Ostatní by museli prchnout mezi nedaleké pahorky, kde na ně také čekalo zásobování, ale „luxusu“ a bezpečí jako v podzemí se to bohužel rovnat nemohlo.
Do podzemního Pekingu vedlo přes 2 300 ventilačních šachet, všechny byly zajištěny proti radiaci i chemickým látkám. Rychlou evakuaci zajišťovaly vstupy, které byly zbudovány v každém větším domě. V případě, že by nastal jaderný útok, mohli se první obyvatelé dostat do bezpečí během několika minut.
Město pod Pekingem bylo zapomenuto, a dnes slouží veřejnosti
Naštěstí k žádnému jadernému útoku nedošlo, a jak se politické i obchodní vztahy mezi velmocemi uklidňovaly, plynulo na budování města stále méně financí. Pracovní tempo stále klesalo, až se rozšiřování města v roce 1980 úplně zastavilo, a došlo k jeho uzavření. Ke znovuotevření došlo začátkem 21. století, kdy do Pekingu mířily davy turistů, a město jim chtělo nabídnout další zajímavou atrakci.
Pekingská vláda proti zpřístupnila několik oblastí, asi nejzajímavější je pohled na podzemní farmy a místní „centrum“. Vstup do pekingského podzemí je nedaleko náměstí Tchien-an-men (Náměstí nebeského klidu), a za symbolických 20 yuanů (tj. 70 Kč) si můžete zpřístupněnou oblast prohlédnout. Komplex podzemních chodeb je také označován jako Dixia Cheng.
