Úmrtí příbuzného člověka, se kterým nemáte dobré vztahy může přinést částečnou úlevu, ale i výčitky z nedokončených sporů a nevyřešených záležitostí. Vyrovnat se s jeho odchodem může být následně složitější.
Vztahy v rodině většinou nejsou ideální a vyžadují řádnou komunikaci z obou stran. Rozepře, hádky a nesrovnalosti jsou však bohužel velmi časté a týkají se snad každé rodiny. Jenže, co dělat, když se do neutěšené rodinné situace přidá smrt, která zamává s možností spory jakkoliv dořešit a mít mezi s sebou čistý stůl? V takovém případě se musíte se ztrátou daného člověka vyrovnat po svém, protože v tuto chvíli již žádné hádky nedořešíte.
Když se vztahy v rodině pokazí
Důvodů může být celá řada, ale výsledek je v zásadě pokaždé stejný. Jakmile dojde k nepříjemné hádce, objeví se problém či jiné komplikace, může to vztahy v rodině natolik zamávat, že spolu dotyční přestanou mluvit a odcizí se v zásadě až do konce života. Častým příkladem jsou děti, které se rozhádají se svými rodiči. Jakmile se potom dozví, že rodiče zemřeli například v domově důchodců, přináší to smíšené pocity. Časté jsou výčitky, že se s nimi nepokusili usmířit a podobné pochody, které mohou značně ztěžovat srovnání se ztrátou příbuzného.
Konec komplikovaného vztahu může být úlevou
Mezi rozporuplnými pocity, které provází ukončení takových komplikovaných vztahů často figuruje také jistý druh úlevy. Jde o úlevu, že není potřeba daný problém řešit či že tímto způsobem vlastně došlo k jeho vyřešení. Zní to sice strašně, ale v mnoha případech je to pravda. Ukončení komplikovaného vztahu totiž často nemá žádné jiné východisko ani uzavření, takže řešením je až následná smrt jednoho z příbuzných. Mnoho lidí si následně skutečně oddechne, že již nemusí řešit problémy okolo problematického příbuzného i přesto, že je poměrně hrozné si něco takového skutečně přiznat a uvědomit. Z této zvláštní úlevy tak opět mohou plynout výčitky a špatný pocit.
Jak odcizení ovlivňuje zármutek
Zármutek má skutečně mnoho různých podob a ovlivňuje ho mimo jiné také to, jaký jsme s dotyčným měli vztah za jeho života. V nově připravené studii se chtějí psychologové zaměřit na to, jakým způsobem ovlivní odcizení a neshody samotný proces zármutku. Paradoxní je, že v mnoha případech bývá takový zármutek komplikovanější a jeho překonání složitější, protože zde stále zůstávají nevyřčené věci a nedokončené záležitosti, které již není možné urovnat. Velmi častá je také lítost na dostatečnou omluvou či nevyvinutím dostatečné snahy o nápravu ze strany pozůstalého. Bohužel řešení v takovém případě stále není jednoduché a mnohdy pomohou až terapie, kdy je možné získat zcela nový úhel pohledu na danou problematiku a naučit se lépe pracovat s novými emocemi.
Loučení na poslední chvíli
Smutné jsou i příběhy lidí, kteří chtěli spor vyřešit v poslední možnou chvíli. Bohužel v mnoha případech to zdravotní stav dotyčných nedovoloval a nebylo možné jin sdělit omluvu či jiná slova, která by mohla napravit křivdy z minulosti. Mnoho takových příběhů má společné pocity viny z dlouhého čekání, během kterého mohlo dojít ke zlepšení vzájemných vztahů. Z toho plyne zároveň jednoduché ponaučení, které by nám mělo připomenout, jak je život pomíjivý a že je lepší řešit spory co možná nejdříve a ideálně do takového stavu, že vše zlé bude odpuštěno. Jednou, až dotyčný zemře, budete za tento přístup rádi, protože běžný zármutek bývá v mnoha ohledech jednodušší pro překonávání a prožití v porovnání s komplikovaným truchlením, kdy se ke smutku přidávají také výčitky a negativní emoce z rozhádaných vztahů.
