Přehrady jsou budované za účelem kontroly toku řeky a akumulaci množství vody v uměle vytvořených jezerech nebo nádržích. Někdy mohou být využívány k produkci elektřiny.
Voda proudící z přehrady teče přes turbíny, jejichž mechanická energie je přeměňována generátorem na elektřinu. Přehrady se začaly budovat už na konci 19. století a od té doby vznikly tisíce hydroelektrických stanic po celém světě. Jihovýchodní Asie není výjimkou. Řeky jako Mekong, Irrawaddy nebo Chao Phraya mají velký potenciál pro výrobu elektřiny vodní elektrárnou.
Řeky nejsou v blízkosti měst
Problém těchto řek je, že se nachází daleko od velkých měst, například Kuala Lumpur nebo Singapuru, kde je spotřeba elektřiny nejvyšší. I tak ale stojí za pozornost. Zaprvé, výhodou vodní energie oproti fosilním palivům je, že po ní nezůstává téměř žádná uhlíková stopa. To znamená, že elektřina vyráběná vodou by mohla v budoucnu alespoň částečně nahradit plyn, uhlí nebo olej.
Další výhodou je to, že přehrady vydrží několik desetiletí a jejich nákladová cena je nízká vzhledem k tomu, že voda v řekách teče zadarmo. Tam, kde má řeka nějaký spád, je generace elektřiny nejvyšší. Například Laos má desítky vodních elektráren s celkovou instalovanou vodní kapacitou asi 7 GW. To je zhruba polovina celkové kapacity výroby v Singapuru.
Distribuce energie může být řešení
Abychom ale všechny zmiňované výhody uplatnili, je nutné přenést vodní energii do velkých měst. Organizace ASEAN (Association of Southeast Asian Nations), nabízí elektrickou síť, která by měla všechny země propojit a umožnit distribuci energie. Její výroba započala v devadesátých letech 20. století a stále nebyla ukončená. Až se tak stane, usnadní přenos energie z vodních elektráren.
Zatímco plánování a realizace celé infrastruktury může trvat několik let, máme již hmatatelný důkaz o jejím potenciálu. Malajsie podepsala energetickou dohodu tří stran s Thajskem a Laosem, podle níž bude Malajsie kupovat vodní energii z Laosu přes Thajsko. Singapur nedávno oznámil, že plánuje dovážet elektřinu z Malajsie a začíná tak formovat kompletní infrastrukturu, do které bude zapojená většina zemí jihovýchodní Asie.
Ani přehrady nejsou příliš ekologické
I přehrady ale mají své nevýhody. Především negativně ovlivňují životní prostředí. Odpojují říční segmenty, čímž omezují a někdy dokonce zastavují tok sedimentu a živin. Rovněž brání migraci ryb a mění přirozené hydrologické režimy. V některých případech vodní nádrže trvale zaplavují velké oblasti, které jsou domovem rozličných biologických organismů.
Jasným příkladem je přehrada Xayaburi, vodní elektrárna o výkonu 1,4 GW, která byla nedávno vybudovaná v severním Laosu. Obavy vzbuzuje nejen její velikost, ale také skutečnost, že se jedná o první přehradu vybudovanou Laosem na hlavním proudu Mekongu. To znamená, že přehrada má hlubší dopad na zdejší ekosystém a rybolov. Více přehrad by na řece způsobilo nenapravitelné škody.
Budoucnost je v solární a větrné energii
Snížení emisí oxidu uhličitého z energetického sektoru je zásadním krokem v boji proti změně klimatu. Můžeme očekávat, že v příštích letech se bude více prosazovat právě vodní energie, větrná či solární, které také patří mezi obnovitelné zdroje. Čím více zemí ASEAN bude spolupracovat na energetických dohodách, střediska poptávky a velká města se tím více napojí na více výrobních závodů a sníží se tím tlak na povodí.
Pokud vše půjde dobře, kvóta pro obnovitelné zdroje energie se do roku 2037 zvýší na přibližně třicet procent. To znamená, že velká města jako je Bangkok se budou méně spoléhat na dováženou energii a více na solární nebo větrnou. Budoucnost dodávek elektřiny v jihovýchodní Asii bude ekologičtější, když se zaměříme na diverzifikaci výroby obnovitelné energie a obchodování s čistou energií a naopak omezíme nebo úplně zastavíme výrobu přehrad.
