Podle příběhu staršího než všechno známé, stvořil planetu Zemi obr jménem Pchan-ku, který přebýval dlouhých 18 tisíc let ve vesmírném vejci vznášejícím se v nicotě, dnes známé jako vesmír. Legenda o stvoření země obrem Pchan-kuem se řadí mezi tradiční čínské příběhy, které patří odpradávna k národnímu bohatství Číny.
Podle starých bájí a legend nebyli země a nebe odděleny, a planeta vypadala jako ohromné vejce, v němž se všechno mísilo dohromady. Blíže ho nelze popsat, protože v něm byla černočerná tma, ve které nešlo rozeznat, co je dole, nahoře, vpravo nebo vlevo. Uprostřed toho všeho přebýval obr Pchan-ku, který se po 18 tisících letech probudil ze spánku. Když otevřel oči, neviděl kolem sebe nic než temnotu, a životní síla v něm nemohla dostatečně proudit. Chtěl se postavit, ale skořápka vejce obepínala jeho tělo tak pevně, že nemohl ani roztáhnout ruce nebo nohy. Pchan-ku se velmi rozzlobil, pouhou myšlenkou si „přičaroval“ sekeru a mocně s ní do skořápky udeřil. Záhy uslyšel silné praskání, z jehož zvuku ho rozbolely uši, a skořápka se rozpadla. Všechno, co bylo lehké, stoupalo vzhůru a dalo vzniknout nebi; těžké věci naopak klesaly a stvořily zemi.
Čtěte také: Hao Ming, tajemná dívka / Qiang, nadání mistra (díl první)
Když Pchan-ku oddělil nebe od země, byl nesmírně šťastný. Obával se ovšem, aby se nebesa opět se zemí nesrazila, a tak je hlavou podepřel, a nohami se zapřel do země. Následně nechal proudit svou božskou sílu, a prodělal devět proměn; každý den tak povyrostl o jeden „čang“, čímž se od sebe nebesa a země o jeden čang vzdalovali. Uplynulo dalších 18 tisíc let, a Pchan-ku se proměnil ve velikého obra, který měřil stejně jako prostor mezi nimi. Následující tisíciletí zůstal Pchan-ku zapřený, aby se nebe se zemí opět nespojilo. Teprve tehdy byl obr upokojen, že všechno zůstane tak, jak to „stvořil“. Pchan-ku ale přišel při stváření světa o veškerou sílu, a neudržel ani sám sebe na nohou. Zcela vysílený se svalil za ohromného dunění k zemi a …
Čtěte také: Čínský drak, ochránce lidu a symbol moci
Těsně před smrtí se jeho tělo úplně změnilo. Ruce a nohy se proměnily v mohutná pohoří a malé pahorky; z krve se staly řeky, jezera i celé oceány; svaly daly vzniknout úrodným loukám a nížinám, zatímco se z vlasů a krve zrodila bohatá vegetace s tisíci druhů zvířat a rostlin. Zuby s kostmi daly světu zlato, stříbro, železo, měď, drahé kameny a skryté poklady. Z jeho dechu vznikl vítr, oblaka a hromobití, z potu ranní rosa a déšť; levé oko se proměnilo v zářivé slunce a pravé v bílý měsíc. Tak stvořil podle tradičního čínského příběhu obr Pchan-ku zemi, na které žijeme doteď.
